Zločiny

Tři čeští policajti si to frčí ve vypůjčeném džípu africkou divočinou, když se před nimi znenadání vynoří stádo slonů. Náčelník obrovská zvířata chvíli pozoruje s otevřenou pusou a pak povídá svým dvěma podřízeným: „Je to velké jako slon, uši to má jako slon… To by mě zajímalo, co je to …

„To je zajímavé,” vypravuje kolegovi Kokotkovi strážník Duda. „Když jsem v civilu a přecházím silnici, div mě nepřejedou! Ale stačí si vzít černé brýle a bílou hůlku…”

Policajt si čte knížku a narazí na větu: „Najednou se ozvalo troubení a děvčátko přejede kamion…” Chvíli přemýšlí a pak si povzdychne: „Ale jak ho ta holčička přejela, to už tady nepíšou!”

„Já mám deště rád,” prohlásil policista, „to jsou jediné srážky, které mi nemusí dělat starosti!”

Zastaví policajti auto a chtějí po řidiči papíry. Ten je vytáhne – celé špinavé, upatlané… „A co, že máte doklady takové špinavé?” „Protože mi je každou chvíli všelijací zasranci ohmatávají!”

Soudní proces: „Jste obžalován, že jste poškozeného dvakrát uhodil pěstí do hlavy. Chcete něco dodat?” „Ne, myslím, že mu to stačí…”

Jak začíná policajt běžecký závod? Jako první zneškodní ozbrojeného startéra.

„Když pronásledujeme pachatele, nejdříve vždy vykřikneme třikrát stůj, až potom smíme použít služební zbraň,” poučuje mladé policisty instruktor. Za několik dní se jeden z mladíků připlete k bankovní loupeži. Namíří na jednoho z lupičů a varovně vykřikne: „Třikrát stůj!”

Povídají si dva kámoši. „Můj syn chce jít na policejní školu,” prohlásí první. Druhý se zeptá: „A je blbej?” „Ne, to je podmínka?”

Inzerát na Mírově: „Zimmer frei. Kajínek.”