Život

Zubař si prohlédne pacientův chrup a znechuceně mu sděluje: „Vám teda smrdí z pusy!” „A to jste ještě nečuchal k mému zadku, pane doktore!”

V nemocnici vedle sebe leží dva pacienti a jeden je celý zafačovaný, všude podlitiny, šrámy, zhmožděniny, zlomeniny a nevím, co ještě. Vedle leží postarší pán a ptá se ho: „Člověče, jak jste k tomu přišel?” Okamžik ticha, pak se zpod hory obvazů ozve nepřítomný hlas: „Na bruslích.” „Neblbněte,” podiví se …

„Pane doktore,” stýská si pacientka, „v dětství jsem měla nohy do x, dnes do o.” „A jaké byste chtěla mít?” zajímá se sukničkář doktor Blažej. „Nečitelné.”

„Vaším problémem je nikotin.” „Ale, pane doktore, já vůbec nekouřím.” „Hm, tak to bohužel značně komplikuje diagnózu.”

Ptá se koktavý plešatého: „Ko, ko, kolik jsi ppplatil za, za tten úúúčes?” Plešatý: „Míň než ty za jeden místní hovor.”

„Pane doktore, velmi děkuji za ten lék, co jste mi předepsal!” „???” „Omylem si ho vzal strýc a já po něm zdědil dva miliony!”

Zubař se zafačovanou rukou vyprovází z ordinace chlapce a jeho matce povídá: „Tak jsem mu to zaplomboval. Dohlédněte, aby ještě nejméně dvě hodiny nikoho nekousal!”

Doktor: „Operace je nevyhnutelná. Máte ji čím zaplatit?” Pacient: „A pokud na ni nemám, bude stále tak nevyhnutelná?”

Přijde pán k psychiatrovi a líčí mu, jak dědeček už strašně dětinští, koupe se s kachničkou a nemíní ji dát z ruky. Lékař se shovívavě usmívá a praví: „Podívejte se, pane Nováku, buďte rád, že to není horší, tak mu tu kachničku nechte.” „No jo, jenže ta kachnička je moje!”

Kapela slepých a hluchých hraje na zábavě. Slepý se ptá hluchého: „Už tancujou?” „Proč, my už hrajem?”