Život

Po operaci říká lékař pacientovi: „Nedělejte si žádné starosti. Za dva týdny jste odtud venku. Tak jako tak.”

Dva blázni v koupelně: „Proč se sprchuješ s deštníkem?” „Abych se nemusel utírat.”

Ano, jsem schizofrenik. Ale na rozdíl ode mě to přiznávám.

„Doktore, mám strašné deprese. Sourozenec mi přebral kluka!” „Nesmíte si to tak brát, slečno Petro.” „No jo, ale když já na to pořád nemůžu přestat myslet, že teď můj kluk chodí s Karlem!”

„Včera odpoledne jsme sešívali jednoho feťáka, který si píchl kokain,” vypráví při obědě chirurg. „Sešívali?” diví se ostatní kolegové. „A co jste mu sešívali?” „Ruku, píchl si to totiž nožem.”

Zubní lékař se zadívá na pacienta: „Tak koukám, že jste to vy, který na mě ráno, když jsem přecházel přes křižovatku, řval z auta: Kam čumíš, vole… A teď, jak vidím, se bojíte otevřít ústa!”

Co si pomyslí nevidomý, když se jeho bílá hůl ocitne v kýbli? Už na mě jde zas ta klaustrofóbie.

Domlouvá doktor starému dědovi: „Člověče, nepocítil jste někdy chuť pořádně se vykoupat?” „Což o to, pane doktore, ale to víte, člověk musí umět své chutě ovládat!”

„Jó, pani, se zubem času já nic neudělám,” povídá stařence zubař.

Doktor: „Pane Novák, neuróza vaší ženy není nebezpečná, může s ní prožít i sto let!” Novák: „Doktore, a já?”