Válka

Baví se dva Iráčané: „Víš, jaký je rozdíl mezi stíhačkou a fackou?” „Ne, jaký?” „No žádný – přiletí, ani se nestačíš divit.”

V Baghdádu byl objeven trojník Saddáma Husajna.

„Když velitel zařve do pozoru, musíš jít do pozoru,” učí svého caparta generál. „A pěšky?”

„Pane veliteli,” hlásí nadporučík Hnízdo, „voják Bukvač vyskočil bez padáku!” Velitel zvedne oči: „Už zase?”

„Vojáci, víte, jak zjistíte, že už ponožky potřebují zašít?” „???” „Když nemůžete poznat, který je který konec.”

Voják hlásí do vysílačky: „Pane generále, mám čtyři zajatce!” „Výborně,” pochválí ho generál, „okamžitě je sem přiveďte.” „To bych rád, ale oni mě nechtějí pustit!”

Na bitevním poli: „Pane plukovníku, mám jedno přání.” „Mně se můžete svěřit, poručíku.” „Až válka skončí, chtěl bych odejít z armády…” „Ale poručíku, proč zrovna vy, takový správný voják?” „Nerad bych následoval příkladu dalších správných vojáků, kteří narazili na minové pole přede mnou…”

Na malém opuštěném tichomořském ostrůvku oznamují vojákovi: „Přeřadili tě.” První reakce jsou samozřejmě nanejvýš pozitivní. „Juchů!” raduje se vojáček. Nadřízený se však zamračí: „Však on ti brzy zmrzne úsměv na rtech.” „Jakto?” „Přeřadili tě na Antarktidu!”

Poslední SMS z nalezeného telefonu: „Na půlnoc to už nestihnu, zůstal jsem někde viset. Saddám Husajn.”

Píše vnuk dědečkovi z vojny: „Dědo, jestli chceš, abych měl dva dny mimořádného volna, zatáhni za provázek, který čouhá z balíku.”