Škola

Děti mají přinést do školy nějaký nástroj, který ostatní neznají. Pepíček přiveze takový divný nástroj s mnoha hadičkama. Paní učitelka se ho ptá: „Co to je?” „To je dědečkův dýchací přístroj.” „A co říkal dědeček?” „Nic, jen: hhh hhh hhh.”

Profesorka na biologii promítá sextánům obrázky ryb a oni mají za úkol říct, co co je. Jeden šprt vykřikne: „To je vyza velká – huso huso!” Učitelka zrudne: „Komu ty budeš říkat huso?!”

Paní učitelka jde se třídou do zoo a ukazuje dětem různá zvířátka. Pak ukáže na zebru a táže se Pepíčka: „Pepíčku, co je tadyto za zvířátko?” Pepíček neví. „No tak, co to je? No – zeb, zeb, zeb…” „Zeby to byl tygl?”

Přineste si polštář, hoďte si šlofíka (nebo to aspoň předstírejte). Patnáct minut před koncem vstaňte a protřete si oči se slovy: „Ježíši, to je hodin! Tak se do toho dáme.“ Něco tam načmárejte a odevzdejte o 5 minut dříve. Po rozdání zadání začnete křičet: „Pepo, Pepo, mam výsledky!“ Pokud je …

„U kolika zkoušek jsi letos propadl?” „Pokud počítám i tu zítřejší – tak u pěti.”

„V téhle třídě je třicet hlupáků!“ nadává učitel. „Tčicetjedna!“ povídá Pepíček. „Ty drzej fakane, okamžitě běž na chodbu!“ „Abyste měl pravdu, co?“

Ve škole povídá paní učitelka: „A čím je tvůj tatínek, Jirko?“ „On je pekař.“ Odvětí Jirka. „Hmm, to je hezké“, na to paní učitelka „a peče nám co?“ A děti odpoví „…chléb!“ „A tvoje maminka je čím, Maruško?“ ptá se znovu. „Sím, ona je zdravotní sestra.“ „Aha, vidíte děti – …

Nápis na zdi fyzikální laboratoře: „Nedívejte se přímo do laseru zbývajícím okem!”

Slečna je jiný název pro nudistku.

Slečna k profesorovi: „A opravdu mi k lepší známce nepomůže ani padesát tisíc fanoušků na Facebooku?”