Muži a ženy

„Máňo, kdybych měl náhodou žízeň, tak mě vzbuď!” „A jakpak poznám, že máš žízeň?” „Kdykoliv mě vzbudíš, tak budu mít žízeň.”

Její deníček: V sobotu večer se choval podivně. Chtěli jsme si jít někam sednou. Možná kvůli tomu, ze jsem byla s kamarádkou celý den po nákupech a přišla jsem pozdě, byl naštvaný. Skoro jsme nepromluvili, tak jsem zkusila navrhnout jít někam jinam. Neprotestoval, ale přesto pořád mlčel a byl duchem …

„Když jdu po ulici s dcerou, lidé neuhádnou, která je která.” „Opravdu, vypadáte obě jako matky!”

Říká domácí hostům: „Já ani slípku nezaříznu, jak jsem soucitná.” Manžel: „Špatně pojmenováno, houby soucitná, to je jen kolegialita!”

„Já vím, že je svátek matek,” říká mrzutě chlápek manželce, „ale ta tvoje není matka, ale tchyně!”

„Miláčku,” řekl jí manžel, „tak mne napadá, že až jeden z nás dvou zemře, odstěhuju se do Karlových Varů.”

Někdo tvrdí, že blbost je jistojistě blondýna. Buďme ale úplně nestranní, blbost může být i černovláska nebo zrzka… Zkrátka – blbost je žena!

„A nemůže přijít ta tsunami?” povídá znepokojeně tchyně cestou do moře. Zeťák si povzdechne: „Takové štěstí mít nebudu…”

Potkají se dva kamarádi: „Vidím, že jste se oženil.” „Jak to poznáte?” „Máte na saku a na kabátě přišité všechny knoflíky!” „To je pravda, první, co žena udělala, bylo, že mě je naučila přišívat!”

Stěžuje si Pepa: „Tak se ze mě stává klokan – kapsu mám prázdnou, ruce mi od lenosti zakrněly, nohy mi zesílily, jak běhám do kanceláře žalovat – akorát ten ocas mi slábne víc a víc!”