Muži a ženy

„Strýček tu bude co nevidět!” upozorňuje muže paní Jarmilka. „Tak já mu půjdu naproti,” praví manžel. „Naproti pro pivo.”

Bůh: „Adame, snad ti není líto žebra?” Adam: „Žebra ne, ale mám takovou zlou předtuchu.”

Byl jsem tu! Standa. Byl jsem tu! Luďa. Byl jsem tu! Tomáš. Byl jsem tu! Jiný Standa. Čím mě tyto nápisy zaujaly? Barvou, sklonem písma, umístěním? Není to tím, že jsou ve skříni v ložnici, nebo tím, že jsem ji koupil novou teprve předevčírem?

Ptá se paní manžela: „Pepo, na kolik jsi se pojistil?” „Na deset tisíc.” „Za těch pár korun se ti ani nevyplatí umřít!”

Manželka nadává manželovi: „Ty jsi tak blbej, že kdyby byla olympiáda o největšího blbce, tak ty jsi druhej!” Muž na to: „A když jsem takovej blbec, proč bych byl teda až druhej?” Paní odpoví: „No protože ty jsi takovej blbec, že by jsi to nevyhrál!”

„Víš co?! To tvoje jídlo už mi leze krkem!” vzteká se u oběda manžílek. „Vidíš,” řekne paní. „A před chvílí jsi říkal, že ho do sebe nemůžeš nasoukat!”

Ptá se muž ženy: „Nemohla bys mi něco vysvětlit? Včera jsem měl v peněžence tři stovky a dneska v ní mám už jenom stovku!” „Kruci, jak je to možné, že jsem ji přehlídla?”

„Neruš mě, drahá,” vyčiní u televize manžel své polovičce. „Až do hokeje mám atletiku!”

Víte, proč mají ženy špatný odhad? Protože my chlapi jim tvrdíme, že toto |————————————-| je dvacet centimetrů.

„Kdo je u vás doma hlavní, vy nebo váš muž?” „Samozřejmě můj muž. Je hlavním vyplňovatelem mých přání.”