Muži a ženy

„Drahý, potřebuji nové oblečení,” naléhá na svého chotě na začátku nového milénia paní Formánková. „Uznej, že nemohu chodit v něčem z minulého tisíciletí!”

On: „Drahá, musíme za 15 minut vyrazit!” Ona: „Ale já si umyla vlasy – do té doby mi určitě nevyschnou!” On: „Ale my přece máme fén – nebo žehličku – nebo, v krajním případě – nůžky!”

Ptá se kamarád kamaráda: „Máš ženu a sám si žehlíš košile?” „Ty nejsou moje, ty jsou mojí ženy!”

On: „Byla jsi mi nevěrná?” Ona: „Kolikátého?”

Manželka lamentuje: „Co já z toho mám, že jenom pořád vařím?” „Nic,” odvětí muž, „ale já z toho mám žaludeční vředy!”

„Koupil jsem ženě kuchařku, ale nechce podle ní vařit nebo neumí číst.” „Já jsem na tom stejně – koupil jsem tchyni kufr!”

Karel přijde, celej vyvalenej, domů a jančí: „Usmálo se na mě štěstí!” „Klidni hormony,” zchladí ho ženuška. „Viděl jsi už někdy, aby se mračilo?”

Baví se dvě kamarádky: „Řeknu ti, já mám perfektního manžela. Každý večer je doma, neběhá za jinýma, nechlastá, prostě pohoda…” „No, tak to máš dokonalý manželství…” „To zase ne, on má obrnu.”

„Prosím tě,” povídá jeden kamarád druhému, „každý chlap si na svoji tchyni stěžuje a ty ji chválíš…” „To proto, že je to ta nejinteligentnější a nejmoudřejší tchyně na světě. Už od začátku mě varovala, abych si její dceru nebral.”

Vrací se žena domů: „Hádej, na koho jsem dneska narazila – na Alici!” „To je tvoje věc,” zavrčí muž. „Mně je to jedno.” „Ani bych neřekla,” nevinně namítne manželka. „Obě auta jsme musely dát odtáhnout do servisu!”