Muži a ženy

„Jaroušku,” povídá manželka, „mluvil jsi s tím člověkem, který mě včera vytáhl z řeky, když jsem se topila?” „Samozřejmě,” znaveně si otře čelo muž, „tři hodiny se mi omlouval.”

Žena: „Domluvili jsme se, že co nejdřív ráno uspořádáme piknik…” Muž: „No a? Vždyť jsme tady…” Žena: „To ano, ale dohoda zněla – co nejdřív ráno uspořádáme, ne spořádáme!”

Manželka: „Miláčku, kdybych spadla do řeky, skočil bys pro mne?” Manžel: „A když ti řeknu, že ano, spadneš?”

Žena vyčítá muži: „Jsi hrozně zaostalý – přijdeš domů, najíš se a hned chceš do postele. Co takhle si popovídat o poezii, umění, o duši, o hudbě…” Následující den se manžel vrátí z práce a říká: „Četla jsi Rembranta?” „Ne.” „Tak do postele!”

„Jak se má Petr, když ho opustila manželka?” „Jo dobrý, ale ze začátku se bál, že se vrátí!”

„Neřvi na mě!” oboří se na svého muže novomanželka. „Když jsme naplánovali to první dítě, chtěla jsem, aby z něj něco bylo…” „A proto jsi se musela vyspat s vaším ředitelem?!”

Baví se dva kamarádi a samozřejmě přijde řeč na ženy: „Tak ta tvoje dala pět stovek za bahenní masku? A pomohla jí alespoň?” „No, dva dny to bylo dobré, ale pak to z ní slezlo!”

Volá chlapík u řeky: „Pomoc, topí se mi manželka, dám tisíc korun za záchranu!” Nikdo se nehlásí, a tak zvýší odměnu na deset tisíc. To už jeden muž do vody skočí a ženu přinese. „Proboha, to je omyl, vy jste nevylovil ženu, ale tchyni, co byla na lodičce s ní!” …

Chlápek se zamyšleně podívá do zrcadla, na něco si v tu chvíli vzpomene a konstatuje: „To jsem ale osel!” Manželka se na něj nevěřícně zadívá: „To je poprvé za třicet let manželství, co jseš takhle upřímně sebekritický.”

„Nechci nic říkat,” povídá pan Habánek manželce, „ale mně se ten tvůj nový klobouček vůbec nelíbí.” Paní Habánková zrudne: „To si mám snad posadit na hlavu půllitr piva?!”