Láska

Z obřadní síně: „Důrazně žádám pana Starablažku a slečnu Semtelovou, aby se už konečně dohodli na společném příjmení!”

Na lavičku v parku padá soumrak a on začíná být důvěrnější a náruživější. „Ne, ne,” brání se ona, „co si to dovoluješ? To přece nesmíš… Když toho ihned, ale ihned nenecháš, tak začnu volat o pomoc. Co vlastně ode mne chceš…?” Přivine ji k sobě, umlčí polibkem a šeptne: „Ale, …

„Alenko, podívej, padá hvězda, hned si něco přej!” „Přeji si, aby sis mne vzal za ženu.” „A hele – ona zase odletěla zpátky!”

Dva na procházce. On: „Drahá, snaž se vypadat šťastně. Ta žena, co nám jde naproti, je moje bývalá manželka.”

„Proč jsi zrušil svoje zasnoubení?” „Ale, šel jsem na nedělní oběd a viděl jsem ji, jak práší koberce!”

„Včera jsem se v divadle seznámil s parádní dívkou. Dala mi své číslo. A ty?” „Coby – vybral jsem v šatně její plášť a utekl jsem.”

Mladá dívka k matce: „Já toho Pepu za manžela nechci. Je zrzavý!” „Tu chvíli to vydržíš, on z tebe brzy zešediví!”

„Opravdu chcete toho krásného psa dát svatebním darem?” „Samozřejmě, je to věrné zvíře, on se mi brzy vrátí.”

Říká žena profesorovi, který je znám svou roztržitostí: „Vy jste na to už určitě zapomněl, ale kdysi jste mě požádal o ruku.” „A vzali jsme se?”

„Slyšela jsi, že Petra má věno dva miliony?” „To není věno, ale bolestné pro ženicha.”