Kultura a umění

Čemu říkali naši předkové „začarovaný kruh”? Létajícím talířům.

Vůz vezoucí mladý pár, opilý láskou a štěstím, že bude následující den oddán, se srazí s náklaďákem a snoubenci tragicky zahynou. Hned při vstupu na nebesa uplatňují svoji hořkou stížnost na osud a hledají možnost být oddáni alespoň na nebesích. Neslýcháno, ozývá se odevšad. Avšak Nejvyšší je slitovný a zalitoval …

Po poušti se plazí Pinocchio, a nad ním krouží datlové…

„Ručíte za to, že to je pravý Rembrandt?” „Ano, samozřejmě. Záruka platí dva roky.”

Ráno: „Ježíši, to už je ráno?!” V poledne: „Ježíši, to už je poledne?!” Večer: „Ježíši, to už je večer?!” Závěr: Ježíš Kristus trpěl samomluvou.

Proč zářil Přemysl Oráč štěstím, když do města přijížděla kněžna Libuše? Protože trubači troubili: „Tarádadá tarádadá!”

%^$#$%@#@#%^^^*(**)*)^%^%##@!%#@^%#*^*%(%(^*^*(^(&&^^%^%$%$##@$%$@ #%$@%$% @%@%@%@%$#@%$#$%#$%@^$%^$^%@^%$$ … konec čínské lidové pohádky.

„Vážení návštěvníci,” povídá průvodce, „vidíte před sebou obraz Portrét neznámého. Je to neznámá kopie neznámého originálu neznámého umělce z neznámé doby, vyhotovená neznámým kopírujícím malířem z neznámých důvodů a v neznámé době, kterou neznámo kdo, neznámo jak a kdy a neznámo z jakého důvodu dodal do našeho muzea.”

Slyšeli jste o tom zpěvákovi, co chtěl interpretovat naši hymnu co nejoriginálněji? Před začátkem „Kde domov můj” rozmáčkl hlemýždě…

Architektonickou soutěž s názvem „Betonový dům” vyhrál afghánský soutěžící Usáma bin Ládin.