Důchodci

Děda rozbalí dárek a v něm rakev. „Vidíte, dědečku, jak vás máme rádi,” komentuje to snacha. „Máte největší dárek z celé rodiny!”

Recept na dlouhověkost od nejmenovaného spoluobčana: „Tak vysokého věku jsem se dožil, protože mám pořád takovou sklerózu, že si za nic na světě nemůžu vzpomenout, kolik mi vlastně je let!”

Povídá stařík v tramvaji kamarádovi: „Tak je venku zima, no a co. To v roce dvacet osm… eh…” „Co v roce dvacet osm?” „To jsem ještě nebyl na světě…”

Žil jeden stodvaadvacetiletý němý dědeček. Když slavil ty své vysoké narozeniny, sjeli se do jeho krčmy novináři z širokého okolí a ptají se jej, jak to dělá, že se pořád tak obdivuhodně drží na nohou. Stařeček napsal na papír svou odpověď. A všichni čtou: „Já nic nedělám. Vždyť já, chudák …

„Pane doktore, jak se poznají příznaky sklerózy?” „Pane Novák, to jsem vám přece vysvětloval včera!”

Projde okolo důchodců vnadná dívka. „Škoda, že mi není o dvacet míň!” „To bys ji neviděl!” „A proč?” „Protože bys touhle dobou smrděl v práci!”

Babka pošle dědka do sklepa, aby přinesl česnek a cibuli. „Nezapomeň! Dvě věci!” připomíná mu babka. Dědek jde do sklepa a za chvíli přinese lopatku na smetí. „Cos to zase přinesl?” rozčiluje se babka. „Říkala jsem jasně dvě věci! Kde máš smeták?”

„Proč tomu invalidovi říkáte Lež?” zajímá se nový obyvatel domova důchodců. Děda Vonásek mu to objasňuje: „Protože lež má krátké nohy.”

„Nemyslíte, že auta kazí dnešní mládež?” „Nemyslím, spíše dnešní mládež kazí auta!”

„Ano, zapomněl jsem se se sousedkou,” přiznal se manželce stařík, „ale za to přece nemůžu – mám sklerózu!”