Děti a mládí

„Mám spolužáka,” vypráví Kamil, „a ten tvrdí, že má prapraprapradědečka.” „Tak to určitě lže.” „Nelže, ale koktá.”

Ptá se Pepíček maminky: „Mami, proč se říká tatínkům hlava rodiny?” „Ale… já nevím.” „Tak já se zeptám tatínka!” „Tak ten už to vůbec nemůže vědět!”

„Pepíčku, proč pláčeš?” „Bratr mi dal facku!” „A proč jsi mu to neoplatil?” „To jsem udělal už předtím!”

Dědeček vozí na zádech vnouče a nakonec se ho ptá: „Jak se ti to líbilo?” „Pěkné, ale na opravdovém oslu by to bylo lepší!”

„Čím je tvůj otec?” „Nevím, nožíř nebo finančník.” „Jak to?” „Večer brousí nůž a ráno počítá peníze!”

Holčička si chvíli se zájmem prohlíží krabičku od mléka a pak smutně říká mamince: „Chudáček mlíčko, umře přesně na moje narozeniny!”

„Tatí, chce se mi chcát!” „Ale, synu, tak velký chlapec jako ty takhle nemluví! Příště řekni třeba, že chceš pískat.” V noci se synek vzbudil, šťouchne do mámy a říká: „Mami, chci pískat!” Rozespalá maminka nechápe a odpovídá: „Teď v noci? Vzbudíš sousedy!” „Ale já chci strašně moc pískat!” „No …

„Pepíčku, papej kašičku, jinak nikdy nevyrosteš jako…” matka se podívá na otce, „… ale tak co, vyhodíme ji, žádná škoda to nebude.”

Ptá se v obuvi matka syna: „Jsou ti ty tenisky dobře?” „Jak se to vezme,” polemizuje Pavel. „Ale musím říct, že na lyžování by byly báječné!”

Pepíček šel první den do školy. Tatínek ho dovedl do třídy a poprosil paní učitelku o chviličku na rozhovor. Řekl jí, že Pepíček je hodný chlapec, ale moc rád se o něco sází, a tak by se mohlo stát, že třeba ostatní děti připraví o svačiny a peníze na zmrzlinu. …