Děti a mládí

Jeníček se ptá tatínka: „Tati, proč se Země pořád tak rychle otáčí?” „Ty lumpe,” majzne ho otec, „žes pil mou slivovici?!”

„Co to tam bylo za ránu?!” volá matka do pokojíku na svého syna. „To nic, mami,” uklidňuje ji mladík, „to mi jen spadla síť na kompu!”

„Jak tě mám, Pepíčku, ostříhat?” „Jako dědečka. S tím kolečkem uprostřed.”

Pepíček takhle jednou povídá tetičce, která je na návštěvě: „Božínku, tetičko, ty jsi ošklivá, co?” Maminka ho okamžitě odvleče do kuchyně a tam ho sprdne: „Ty nevychovanče! Jak vůbec můžeš něco takového říct vlastní tetě? Koukej mazat zpátky a omluvit se, řekni, že ti je to líto!” Pepíček napochodoval do …

„Pepíčku, a víš, za co jsi byl potrestaný?” „Tati, ty jsi hrozný. Nejdřív mi dáš nářez a pak ani nevíš, za co?”

„Maminko, proč musím jíst chleba, já ho nemám rád!” „Musíš, abys byl silný, velký, abys mohl chodit vydělávat na chleba.” „Ale mami, já chleba nerad!”

Petr podává kamarádovi bankovku: „Na, tady máš pětitisícovku, vezmi si ji.” Kamarád se zastydí: „Ne, to nemůžu.” „Ale můžeš,” ujišťuje ho Petr, „stejně si ji od tebe zase půjčím!”

Patnáct let je věk, v němž si dívky přestávají hrát s panenkama a hoši začínají.

„Jendo, chceš vidět svoji sestřičku, kterou ti přinesl čáp?” „No já bych radši viděl toho čápa…”

Ptá se Pepíček otce: „Tati, kdo ti radil, když jsi ještě nebyl ženatý?”