Děti a mládí

Synáček se ptá matky: „Mami, proč jsou svatební šaty vždycky bílé?” Matka se zamyslí a povídá: „To všem svatebčanům a přátelům říká, že nevěsta je čistá…” Syn se zamyslí a jde s toutéž otázkou za otcem. „Tati, proč jsou svatební šaty bílé?” Otec se na něj překvapeně podívá, pak ho …

„Pepíčku, nakrmil jsi rybičky?” „Ano, maminko, ale zapomněl jsem jim dát napít.”

„Vidíš, co máš za syna?!” vyčítá matka otci. „Ten určitě skončí na šibenici!” „Nesmíme být pesimisti,” klidní ji tatínek, „třeba mu dají milost.”

„Vsaď se, že si nečistíš zuby tím, čím já.” „Dobře, přijímám.” „Tak čím si je čistíš?” „No přece zubní pastou.” „Vidíš, a já si je čistím kartáčkem na zuby!”

Přijde holčička do cukrárny a chce figurku miminka. „A má to být chlapeček nebo holčička?” „Chlapeček!” „A proč?” „Víc čokolády!”

Dcera nechce usnout a žádá otce, aby jí zašeptal do ucha jako s maminkou večer. Tatínek jí něco pošeptá a dcera odpoví: „Dneska ne, hrozně mě bolí hlava!”

Malé Janičce ukazují právě narozeného bratříčka. Jenže ten pláče a pláče. Rozmrzelá Janička: „Zajímalo by mě, jak se sem vůbec dostal.” „Jak? No přece z nebíčka.” „Z nebíčka? To jsem si mohla myslet, vyhodili ho!”

Pavel hodí bratrovi z okna tričko a shora ho navádí, aby ho chytil: „Vedle… Ještě vedle… Dobře… Máš ho… Máš ho od bahna…”

Malá Janička se ptá své maminky, která se maluje: „Mamí, co to děláš?” „Maluju se, broučku.” „A na co je to dobrý?” zajímá se holčička. „Abych byla krásná, víš?” odpoví maminka. „Aha, a za jak dlouho to začne působit?”

Chlapec volá přes plot na paní na zahradě: „Paní, prosím vás, můžete mi přinést můj šíp?” „Ale ano, chlapče,” odpovídá paní, „kdepak je?” „Vaše kočka ho má v zádech.”