Děti a mládí

„Pane vedoucí, co je za tím jehličnatým lesem?” „Listnatý les.”

Paní rodí doma. Je u ní doktor a vypadne proud. Musí zavolat pětiletého synka, aby svítil baterkou. Porod se podaří, doktor plácne mimino po zadečku a syn s očima navrch hlavy vyhrkne: „Správně! A druhou přes hubu, neměl tam lízt!”

Pepíček si furt strká prst do nosu. Matku to rozčílí a řekne mu: „Jestli si budeš strkat prsty do nosu, tak budeš tlustej jako strejček Pepa!” Pak nastoupí do tramvaje a Pepíček začne pomrkávat a uculovat se na jednu těhotnou maminu. Té to nedá a po chvíli se ho zeptá: …

„Tak na co jste si dneska hráli, Pepíčku?” „Na Divoký západ.” „A na co si budete hrát zítra? Taky na Divoký západ?” „Kdepak, na to už nejsou lidi, zítra hrajem na hromadné pohřbívání.”

Píše otec synovi: „Pamatuj, z jaké jsi rodiny! Buď pilný, pracovitý a poctivý. Hlavně nezapomeň všechno, co ukradneš, poslat domů!”

Matka radí dceři, jak má vychovávat své dítě a dcera oponuje: „Ne, mami, podle tvého to dělat nebudu, nechci mít pitomou dceru, jako máš ty!”

„Jak se jmenuješ, holčičko?” „Igor!”

„Můžeš mně, babičko, vysvětlit, jak se rodí děti?” „Jistě, Jeníčku. Tatínek má semínko a maminka zahrádku.” V tom Jeníček kývne hlavou a praví: „Ano, a soused má kolík.”

Syn se ptá tatínka: „Tati, kolik to stojí, oženit se?” „Nevím, synku,” pokrčí rameny otec. „Ženil jsem se před patnácti lety a ještě pořád za to platím.”

Přijde Pepíček do obchodu a říká prodavačce: „Jednu felvivku.” Prodavačka se ho zeptá: „Co, prosím?” „Jednu felvivku.” Tak mu dá želvičku, on přijde druhý den a povídá: „Felvivka má teplý nohy.” „A co jsi s ní dělal?” „Vn vvvvvvvvvv…”