Děti a mládí

K Pavelkovým přijde ladič a ladí jim piáno. Když už je skoro hotov, odtáhne si ho Kryštof, který zrovna poslouchá rádio, stranou a prosí: „Vy jste ladič, nemohl byste mi pomoct?” „Co potřebuješ, chlapče?” „Nemůžu naladit správnou vlnu!”

Ptá se synáček tatínka: „Tati, co je to civilizace?” „No, jak bych ti to vysvětlil. No to máš tak, když chceš vědět, jaké je počasí, sedneš si k televizi a počkáš si na zprávy místo toho, aby ses podíval oknem ven.”

„Pepíčku, jaký předmět se ti ve škole líbí nejvíc?” „Asi mobilní telefon naší třídní učitelky.”

„Pane vedoucí, jak daleko je to do nejbližší nemocnice?” „Nebojte, toho se nedožijete.”

Pozdě večer: „Maminko, maminko, tatínek je zase opilý?” „A jaks to, dceruško, poznala?” „Je v koupelně a holí zrcadlo…”

Z dětského pokoje se ozve zvuk tříštěného skla. „Co tam vyvádíš, Jeníku?!” rozčílí se táta. Jeník se rozbrečí: „Já za nic nemůžu, to ta moucha na okně. Hodil jsem po ní kostku a ona schválně uhnula!”

Mezi puberťáky: „Ty vado, to byl včera u nás šrumec, Gaston mi rozkousal vysvědčení!” „A cos mu udělal?” „Za odměnu dostal řízky.”

„Proč mi vlastně nedovolíš sednout za volant, vždyť jsem už dost starý!” ptá se mladík otce. „Ty ano, ale auto ještě ne!”

Malá Petruška není na návštěvě u své babičky právě způsobná. Ta ji posléze napomene: „Poslyš, zlatíčko, malé holčičky musejí být hodné. Víš, jak to dopadlo s Karkulkou.” „Vím, babi, ale ten vlk napřed sežral babičku.”

Monika předvede rodičům své pěvecké umění a čeká na jejich zhodnocení: „Tak jak zpívám?” „Jako když tahají kocoura za ocas,” řekne matka narovinu. „To bych neřekl,” oponuje táta. „Spíš jako když tahají kocoura za něco jiného!”