Děti a mládí

„Tati, kdo jsou osvícenci?” vyzvídá na svém tatínkovi malý František. Otec se zamyslí a pak sebevědomě odvětí: „Lidé z Černobylu.”

„Mami, proč Petruška pořád dostává lízátka a já ne?” závistivě se ptá mladší dcera. „Promiň,” odvětí matka, „ale ty nechceš být zpěvačkou…”

Babička vzala vnoučka na procházku a cestou mu ukazuje: „Podívej, Filípku, kominíci mají běžecké závody!” „Ale babi,” rozesměje se prcek, „vždyť to je naše školní hřiště a zrovna tam běhají na škváře.”

Pepíček je první týden ve škole a hned dostane domácí úkol – naučit se počítat do deseti. Tak večer mamince odříkává: „Jedna, dvě, tři, čtyři, šest, sedm, osm, devět, deset.” Matka se ho ptá: „A kde jsi nechal pětku?” „V žákovské knížce!”

„Neboj, Filípku, to nejsou čerti,” konejší vystrašeného kloučka babička, „to jsou jenom satanisti!”

„Pepíčku, proč se netěšíš na prázdniny?” podivuje se Anička. Pepíček odvětí: „Maminka je učitelka a na mně se přes prázdniny trénuje, aby nezapomněla učit!”

Pán si prohlíží žákovskou knížku svého syna a ptá se: „Jak je to možné, že ze všech předmětů máš pětky a z dějepisu ne?” „Protože jsem z něj ještě nebyl zkoušený!”

„Milánské špagety, ty bych si v životě v restauraci neobjednala,” kárá mladou vnučku při jídle babička. „Představ si, jak dlouho je museli vézt až z Milána!”

„Tvůj otec je velice vážný člověk – směje se on vůbec někdy?” „Jedině v tom případě, když si matka koupí nový klobouk!”

„Ach mami, jsem platonicky zamilovaná!” vzdychá dívka v náručí své matky. „Miluju Platona!”