Děti a mládí

„Nedávej si na tu housku tolik marmelády!” napomíná Jarku matka. „Vždyť to nebude houska s marmeládou, ale marmeláda s houskou!”

„Mami, pamatuješ si na tu vázu, jak ses vždycky bála, že by se mohla rozbít?” „Ano, a co má být?” „Nic… jenom, že teď už se bát nemusíš.”

Pepíček se ptá tatínka: „Tatínku, má naše maminka vždycky a za všech okolností pravdu?” „Chlapče, o tom vůbec nepochybuj, vždycky má pravdu. A proč se ptáš?” „No protože když jsem jí ukázal vysvědčení, tak říkala, že jsem blbec po tobě…”

Pepíček se polije v restauraci polévkou a říká tatínkovi: „Zase ti maminka nafackuje!” „Nevím, proč mně?” „Nedával jsi na mě pozor, když jsem jedl!”

„Pane vedoucí, Jirka se počůral ve stanu!” „Jirkóó, ode dneška spíš pod širákem!”

„Mami, víš, kolik zubní pasty je v jedné tubě?” „Nemám tušení, Pepíčku.” „Ale já to vím! Od televize až ke gauči!”

Pepíček přišel domů celý mokrý. „Co se ti stalo?” ptá se matka. „Hráli jsme si na psy.” „No a co?” „Já byl patník…”

Maminka upozorňuje svou šestnáctiletou dceru: „Všimla jsem si, že se ti už začínají zapalovat lejtka! Být tebou, bych byla opatrná.” „Neboj, mami,” uklidňuje ji dcera, „můj přítel je hasič!”

Moje máma je tak těhotná, že asi bude rodit.

„Jiříku, cos to dělal s mým kartáčkem?!” křičí z koupelny máma. „No, kartáček je, když nám smrdí z pusy, tak aby nám z ní nesmrdělo, ne?” pronese opatrně hoch. „Správně, Jiříku, máš úplnou pravdu. Ale řekneš mi už konečně, cos to vyváděl s tím mým kartáčkem, že je takový smradlavý …