Děti a mládí

Jeden klouček a holčička se hádali o rozdíly mezi pohlavími. Klouček pochopitelně zastával názor, že chlapci jsou celkově lepší a holčička zase přesně opačný. A jak už to bývá, brzy se to zvrhlo do osobního sporu, kdo z nich dvou je lepší. Nakonec se kluk odhodlal, stáhnul si kalhoty a …

„Víš, jak se dělají blbé děti?” „???” „Zeptej se svého otce!”

„Tati, inkoust je drahý?” „Ne, levný.” „Tak nevím, proč maminka tak nadává, když se mi vylil na tu novou sedací soupravu!”

Chlapeček se ptá holčičky: „Proč máš zavázanou ruku?” „Včera jsem chtěla krmit z dlaně jednoho ptáčka. Až pozdě jsem zjistila, že je to datel.”

Zlobí se venku maminka na syna: „Kolikrát ti mám říkat, Pepíčku, že pískoviště není restaurace!”

„Mami, můžu jít za tetou?” škemrá Pepíček. „A proč se tam najednou tak hrneš?” diví se máma. „Vždyť ti to vždycky bylo proti srsti…?” „No víš, mami,” říká Pepíček, „všichni kluci mají tetování… Tak bych chtěl taky něco vytetovat…”

„Nikdy nenechávej klíče ve dveřích,” nabádá klučinu maminka, „co kdyby se ti ty dveře zabouchli?” „Ale mami,” povzdechne si kluk, „ty už jsi snad někdy viděla, aby se dveře zamilovali?”

„Dědečku,” naléhá vnouček, „zatřepej bačkůrkama!” „Co tě to napadlo,” podiví se děda. „Proč to mám udělat?” Maličký vysvětluje: „Maminka říkala, že až zatřepeš bačkůrkama, budeme mít strašně peněz.”

Mařenka šla na zábavu a ostražitá matka s ní poslala mladšího bratra Pepíčka, aby ji hlídal. O půlnoci se Pepíček vrátí sám a matka okamžitě vyzvídá, kde je Mařenka. „Ona si s Frantou v lese sundává kalhoty,” vypráví Pepíček. „Mně se čurat nechtělo, tak jsem šel domů.”

„Už jsem přišla na to, jak ráno vzbudit tatínka, aniž by nadával,” hrdě oznamuje sourozencům Anička. „Jak teda?” zajímají se děti. Anička říká, co vymyslela: „Zalepím mu pusu lepicí páskou.”