Děti a mládí

Matka upozorňuje syna, který má známost s dcerou finančního magnáta: „A dávej si pozor, co v její společnosti řekneš – všechno se nahrává na kameru!”

Jde Pepíček na zmrzlinu a chce si sednout na lavičku, ale žádná není volná, tak si sedne na strom a zpívá si: „Kdepak ty ptáčku hnízdo máš?” Vtom se objeví pták a zařve: „Vždyť mi na něm sedíš, ty blbečku!”

Pepíček tráví prázdniny u dědečka na vesnici. „Pepíčku, mohl bys mi dojít k pumpě pro vodu?” prosí ho jednou děda. „Jasně, dědo,” odvětí vnuk a vydá se na cestu. Za tři hodiny se vrátí a dědeček se na něj rozzlobí: „Kde jsi tak dlouho trajdal? Neřekl jsem ti, že mi …

„Franto, okamžitě ke mně!” zařve otec, rudý ve tvářích. „Co, co je, tati?” rozklepe se naběhnutý třeťák. „Tady v žákovské knížce čtu, že neposloucháš paní učitelku. Prý ti nejméně desetkrát říkala, aby sis zavázal tkaničky…” „Ale já měl na nohou sandále!”

Baví se dvě dívky: „Hele Mirko, ty prý chodíš na Taek-wondo.” „No, chodím tam.” „A jakej máš pásek?” „To záleží na tom, s čím my ho zase máma vypere.”

„Náš učitel mě psychicky položil,” stěžuje si matce středoškolačka. „A z toho jseš těhotná?”

„Právě jsem v období dospívání,” povídá puberťák, „končím se zpěvem!”

„Proč si s sebou bereš na hokej kyslíkovou bombu?” posmívají se hoši Františkovi. Výstřední hoch se brání: „Led na rybníce už začíná tát a já neumím plavat!”

„Mami, je pravda, jak říká farář o smrti V prach se obrátíš?” „Ano!” „A proč tedy pod naší postelí umřelo tolik lidí?”

„Pepo, netvrď mi, že ti táta včera pořádně nenamlátil,” zlobí se na Pepíčka v bazénu den po vysvědčení kamarád. „Podívej se, jak máš červenej zadek!” „Nenamlátil mi, fakticky,” brání se Pepík, „to jsem si jen nechtěně sednul na polštářek s červeným inkoustem.”