Děti a mládí

„Mami, kdy budou další koťata?” škemrá Pepíček. „Ale, co tak najednou?” podiví se maminka. „Vždyť jsi nadával, že je musíš rozdat lidem, co s tím bude práce…” „No, změnil jsem názor,” potutelně se usměje Pepíček. „Stačilo říct ‚Chceš to kotě?’ a sbalil jsem na to už přes pět holek…”

Paní učitelka říká třídě: „Zítra pojedeme na hrad Hluboká.” Přihlásí se Pepíček a povídá: „Tak to si budu muset vzít padák.” Paní učitelka se ptá: „A na co, Pepíčku?” „No abych tam nespadl…”

„Mami! Co ukážeme tatínkovi jako první: díru v koberci, tvůj nový klobouk, nebo mou žákovskou knížku?”

„Proč jsi taková smutná, holčičko?” ptá se paní malé holky, která pláče na pískovišti. „Umřela mi babička…” odpoví holčička. „To už tak bývá, babička byla stará, a tak umřela,” snaží se ji paní utěšit. „Já vím, ale tatínek za to dostal 20 let.”

Baví se sourozenci: „Co myslíš, že by mi náš pan učitel řekl, kdybych ho oslovil soudruhu?” „Ano, pionýre?”

„Když říkáš, že se tak dobře pereš,” povídá zabahněnému synovi matka, „tak si teda okamžitě vlez do pračky!”

Někdo zazvonil. Mladší sestra šla otevřít dveře a když uviděla, kdo to je, zavolala na svou starší sestru: „Janóóó, máš tady sedm a půl centimetru.”

„Jirko, ať nenastydneš!” strachovala se máma. „Vyvětrej si a běž pryč!”

Babička se ptá vnuka: „Tak co, Pepíčku, jak jde život?” „No, ujde to, jen s tvou dcerou jsou neustále problémy!”

Tři frajeři potkají maníka a smějí se mu: „Ty jsi asi spadnul z Marsu, co?” „To těžko – to by tu musel být kráter!”