Černý humor

Národní divadlo uvádí nově nastudovanou Vltavu. Vstup zdarma.

Nápis na náhrobku: „Zde odpočívá František Stránský. Celý život nic jiného nedělal!”

Starý děda slyší klepání na dveře své chaloupky. Otevře a spatří malou kostru. „Né, ještě né!” zvolá děda. „Drž hubu,” říká kostra, „já si jdu pro křečka.”

Na pohřbu si povídají dvě vzdálené příbuzné: „Jak zemřel?” „Utopil se při mytí hlavy.” „Ale já slyšela, že to byl pracovní úraz…” „Taky že ano – byl holič!”

Výrok vyšetřujícího policisty u nehody proudových letounů na českobudějovickém sídlišti: „To je život – lidi tady čekaj na zastávce, až přijede čtrnáctka, a vona najednou jednadvacítka…”

Přijde večer nově přibylý nebožtík za hrobníkem: „Promiňte, že vás takhle pozdě otravuju, pane. Ale mohl byste mi poradit, kde jsou tady záchody?”

„Víte, že každý letoun, který se objeví na obloze, bude sestřelen?” sděluje barmanovi horké informace těsně po teroristickém útoku na Státy jeden štamgast. Barman se pousměje: „To už zase piloti stávkujou?”

Do kovárny přijde návštěvník a co nevidí, kovář si položí svůj úd na kovadlinu, udeří do něho velikým kladivem a děsně zařve. „Co to, proboha, děláte?” diví se host. „Co dělám?” rozvážně na to umouněnec. „Dělám si rozkoš.” „Rozkoš?! Jakápak tohle může být rozkoš?” „To byste se divil. Dokážete si …

Česká televize ruší od Nového roku pořad Sama doma. Bude nahrazen na příštích několik let seriálem Usama doma.

Plave tuleň po Vltavě a dohoní ho vorvaň: „Kam se tak ženeš, šílenče?” „Ale, v Drážďanech bude mejdan, tak to nechci zmeškat, lachtani už tam prej odplavali!”