Bezdomovci a žebráci

„Používám jedině přírodní kosmetiku,” nechal se slyšet bezdomovec. „Všechny krémy, šampony a další, co najdu v přírodě.”

Budí policajt bezdomovce v parku na lavičce: „Co je to tu… noclehárna nebo co?” Rozespalý bezdomovec se osopí: „A já jsem snad informátor?”

Dva žebráci už nějakou dobu působí na stejném místě, a tak mají přehled o svém okolí. Jeden povídá druhému: „Tak vám mám pocit, že ti Hamáčkovi jsou na mizině.” „Jak to můžete říct?” diví se druhý. „Ale, dnes mi dal pan Hamáček jen dvacku a v okně jsem viděl, no …

Bezdomovec informuje mobilem kolegu: „Pozor, připrav se – byl u mě jeden Němec a teď jde směrem k tobě!”

Z paneláku vyjde v šest ráno pán s odpadky a nasype je do popelnice. Z té vyskočí rozzuřený bezdomovec: „Chlape, co si to dovolujete, budit mě takhle poránu!”

Pepa sedne v hospodě na svoje místečko a bručí si: „Já vím, že je finanční krize, ale tohle už je vrchol!” „Copak se stalo?” zajímají se přátelé. „Bezdomovci u našich popelnic začali vybírat vstupné!”

U kostela, chlapík žebrákovi: „Dal jsem vám sto korun, aspoň poděkovat byste mohl.” Žebrák: „A co, zázraky byste chtěl? Vždyť jsem hluchoněmý!”

„Pane, prosím dejte mi sto korun, od rána jsem nic nejedl.” „Já taky ne.” „Tak mi prosím dejte dvě stě, ať vás mohu pozvat.”

Bezdomovec mávne na blížící se popelářský vůz a loučí se s kamarádem: „Tak se měj – už mi to jede!”

V restauraci je dáma se psem a na jejího chlupatého přítele pořád zírá takový otrhaný stařík. Vždycky se nadechne, jako by chtěl něco říct, ale nakonec si to rozmyslí a dál jenom civí. Paní už to začne obtěžovat, a tak se ho zeptá: „Potřebujete něco?” „No, ehm, já jenom, že …