Bezdomovci a žebráci

Co vstává lidem hrůzou? Vlasy. A co plešatému bezdomovci? Blechy.

Přijde bezdomovec do prodejny lahůdek: „Prosím vás, máte Okenu?” „Ne.” „A to si říkáte lahůdky?”

V Čechách se rozmáhá nový fenomén – popelnicová turistika.

Říká bezdomovec prodavačce, která ho zadarmo pohostila: „Chcete opravdu pomoct nám bezdomovcům? Začněte vybírat flašky od ironu.”

Policista legitimuje bezdomovce a ptá se: „Co máte v té krabici?” „Prosím, kuchyň, obývací pokoj a ložnici…”

Na prahu kostela vysedává žebrák, kostelník ho vyhání: „Není ti hanba, před měsícem jsi byl slepý a teď bezruký?” „Já měl takovou radost, že jsem začal vidět, až mi z ní upadla ruka!”

Nápis na popelářském voze: „Spokojenost zaručena, jinak odpadky vrátíme.”

„Už brzy budu mít nový auťák,” chlubí se jeden bezdomovec druhému. „To kecáš!” „Nekecám, už mám nárazník, zrcátko, gumy…”

„Víš, kam by se měli přihlásit bezdomovci?” „Ne, kam?” „Na Ironmana.”

Pepa sedne v hospodě na svoje místečko a bručí si: „Já vím, že je finanční krize, ale tohle už je vrchol!” „Copak se stalo?” zajímají se přátelé. „Bezdomovci u našich popelnic začali vybírat vstupné!”