Bezdomovci a žebráci

V Čechách se rozmáhá nový fenomén – popelnicová turistika.

Baví se dva bezdomovci: „Slyšel už jsi, že Jóžin od hřiště našel los a vyhrál deset milionů?” „Vážně? A co teďka dělá?” „Jezdí vybírat popelnice kabrioletem.”

„Lepší být bez domova než bez prs,” prohlásila optimisticky mladá santusačka.

Paní volá na bezdomovce, který je nalezlý v kontejneru: „Člověče, co to tam děláte?!” „Sedím u počítače.” „Cože, vy tam máte počítač?” „No jasně, jak jinak bych mohl spravovat svoje webové stránky…”

Dva kamarádi prošli kolem bezdomovce, který dřepěl na kraji chodníku a žebral. „Víš, že je němej?” konstatuje Petr, když jim pobuda zmizí z očí. „Jak to víš?” „Říkal mi to.”

Popelář křičí na mladého kolegu: „Máme za úkol odvážet všechny popelnice, ale toho Trabanta nám do auta nenarveš!”

Potkali se dva žebráci. Jeden z nich si vydělal za krátkou dobu tisíc korun. „Copak jsi těm lidem říkal, že tě tak obdarovávali?” „Že mi umřela žena!”

Bohatá dáma se po krátké aférce loučí s bezdomovcem a její poslední slova, když mu dává košem, jsou tato: „Nezlob se, ale nemohu své city investovat do takového pochybného individua, jako jsi ty…” „No dobře,” vyčítá jí skleslý pobuda, „ale do pochybných podniků své peníze investovat můžeš, viď?!”

„O mého Filípka se nemusíte bát,” uklidňuje sociální pracovnici otrhaný hadrák, „kdyby něco, pošlu ho k dědečkovi – ten je bohatej, má zbrusu novou popelnici!”

Popelářský vůz zastavuje před popelnicemi. Tu z jedné vyletí bezdomovec a rozzlobeně křičí: „Ticho, vypněte ten motor – v tom vrčení se nedá spát!”