„Proč tu vlastně sedíš?“ „Kvůli závisti.“ „A kdo ti záviděl?“ „Konkurence. Národní banka. Vyráběl jsem bankovky skoro tak pěkné, jako ona.“

U soudu: „Poznáváte ten budík?“ „Ne!“ „Odveďte ho.“ Druhý den: „Poznáváte ten budík?“ „Ano.“ „No vida, a kde jste ho viděl?“ „Včera jste mi ho ukazoval!“

„Vojine! Jak to, ze nemate vylestěne boty?“ „To vas nezajima, pane poručiku.“ „Co si to dovolujete, vojine? Jestli mi to okamzitě nevysvětlite, tyden basy!“ „Pane poručiku, vojin Vonasek! Nemam vylestěne boty, protoze ve skladu nemaji krem.“ „To mě nezajima!“ „Jsem vam to řikal, pane poručiku.“

Dnes v noci ke mně vlezl zloděj. Hledal peníze. Vstal jsem a hledal jsem s ním.

Jak poznáte, že v úřadě pracuje blondýnka? Ve skladišti je postel a v kanceláři se všichni chlapi usmívají.

Ve vesnické škole se ptá učitel žáka: „Pročpak jsi nebyl včera ve škole?“ „Musel jsem odvést krávu k obecnímu býkovi.“ „A to nemohl udělat tvúj otec?“ „Ne! To musel udělat ten býk!“

Pepíček píše z tábora: “Hodně jím a jenom odpočívám. Je tu moc hezky.“ PS: Co je to epidemie?…