Kanibalové zajmou trosečníky a chystají se je sníst, ale náčelník říká: „Nechte je být, dneska budeme mít utopence.” „Fuj, já už myslel, že jste kanibalové,” oddechne si jeden ze ztroskotaných námořníků. Náčelník se zamračí: „Nebojte, dočkáte se, teď ale přece nemůžeme nechat vaše utopené druhy zkazit!”

Volá na tísňovou linku zoufalá maminka a hystericky křičí do sluchátka: „Pepík! Pepík se ztratil!” Operátorka se chvíli odmlčí a pak jí oznamuje: „Ne, žádnou ztrátu Pepíka tady nahlášenou nemáme.”

Znáte hymnu sebevrahů? Na melodii písně Prachovské skály od Ivana Mládka (přesně místo slov: „Padej trochu do prava, pod námi je výprava…”) zpívejte dokola: „Bungee jumping bez lana, to je dobrá skákaná…”

„Všichni jednou umřeme,” zmínil ve svém proslovu kněz a při pohledu na listinu obětí leteckého neštěstí v Ruzyni dodal: „Novákové i vícekrát…”

Co jedí kanibalská novorozeňata? Zbytky své matky.

Interview se zemědělcem z povodněmi postižené oblasti: „Letošní povodně vám zatopily pole a způsobily vám tak rozsáhlé škody. Jak se k tomu stavíte?” „Já jsem optimista, alespoň si několik týdnů odpočinu od zalévání.”

Poslední slova před smrtí: „Teď mě vyfoť na té skále!”

Přijde kostra k zubaři. Doktor se podívá a řekne: „Zuby máte v pořádku, ale dásně mi dělají starost…”

V letadle do Izraele přijde letuška ke kapitánovi: „Pozor, máme na palubě teroristu.” „A co požaduje?” „Nic, ale obchoduje s padáky.”

Na pobřeží sedí dva lidožrouti, otec a syn. Najednou k nim připlouvá na voru trosečnice. Je to krásná, mladá blondýnka. „Jé, táto, sežereme ji,” navrhne syn. „Kdepak, synku,” namítne táta kanibal. „Vezmeme ji domů a sežereme mámu!”