Jak se rodí kanibalové? Překousnutím pupeční šňůry.

Patolog vychází z márnice bílý jako stěna. „Co se ti, proboha, stalo?” zděsí se vrátný. „Kopla mě mrtvola!” „Jé, promiň, za to můžu já,” ťukne se vrátný do čela. „Zapomněl jsem ti vyřídit, že ten nebožtík byl fotbalista.”

Správně by měly být tři druhy veřejných záchodů: Ženy, Muži a Travestité.

„Už vím, kdo přesně může za ty pražské záplavy!” chlubí se kámošům Standa. „A kdo teda, ty chytráku?” „Číňani – nedávno jsem četl, že čínské výrobky zaplavili Prahu!”

Potkají se na pohřbu dva tuláci: „Kdo umřel?” „Hrobař – uklouzla mu noha a rakev ho zaživa pohřbila!”

Na okraji buše obědvají dva kanibalové. Jeden se otočí k druhému a znechuceně se zamračí: „Ty, Mbu, já tu tvoji tchyni neměl nikdy moc rád!” „Tak ji nech být a vem si brambory.”

Na konferenci patologů došlo k nešťastné příhodě. Všichni přítomní se velmi zaradovali.

„Pepíčku, jak to, žes házel po dědečkovi kameny?” „Já už nebudu.” „Už ani nebude zapotřebí.”

Přijde kostra k doktorovi a ten povídá: „No, to teda jdete brzo!”

Kanibalové zajmou amerického turistu černé pleti i s jeho chotí, čistokrevnou Evropankou. „Nebojte se, my jsme bíložravci,” šeptá vyděšenému černochovi do ucha náčelník. „To jako myslíte vegetariáni?” „Ne, ale jíme jen bělochy.”