„Všichni jednou umřeme,” zmínil ve svém proslovu kněz a při pohledu na listinu obětí leteckého neštěstí v Ruzyni dodal: „Novákové i vícekrát…”

Co jedí kanibalská novorozeňata? Zbytky své matky.

Interview se zemědělcem z povodněmi postižené oblasti: „Letošní povodně vám zatopily pole a způsobily vám tak rozsáhlé škody. Jak se k tomu stavíte?” „Já jsem optimista, alespoň si několik týdnů odpočinu od zalévání.”

Poslední slova před smrtí: „Teď mě vyfoť na té skále!”

Přijde kostra k zubaři. Doktor se podívá a řekne: „Zuby máte v pořádku, ale dásně mi dělají starost…”

V letadle do Izraele přijde letuška ke kapitánovi: „Pozor, máme na palubě teroristu.” „A co požaduje?” „Nic, ale obchoduje s padáky.”

Na pobřeží sedí dva lidožrouti, otec a syn. Najednou k nim připlouvá na voru trosečnice. Je to krásná, mladá blondýnka. „Jé, táto, sežereme ji,” navrhne syn. „Kdepak, synku,” namítne táta kanibal. „Vezmeme ji domů a sežereme mámu!”

Můj tatínek věří na převtělování. Veškerý svůj majetek odkázal v závěti sám sobě.

„Věř mi, nemáš se čeho bát,” utěšuje odsouzeného na smrt košile. „Podívej se na mě, mě věšejí padesátkrát do roka!”

„Kde máte manžela?” „Na hřbitově.” „A co tam dělá? Zalévá?” „Ale ne, vyvaluje se tam pod drnem, lenoch jeden.”