„Prosím, zajistěte pohřeb mojí ženy.” „Ale já jsem vaši ženu pohřbíval před pěti lety.” „Ale já jsem se oženil znovu.” „Á – tak promiňte, nevěděl jsem, blahopřeju.”

Pět chlapů nese rakev, když jeden znepokojeně nadhodí: „Nezdá se vám, že se ta rakev nějak otřásá?” „Nestraš,” uklidňuje ho další funebrák, „ten nebožtík má asi divoké sny!”

Po tom, co jsme s manželkou trpěli delší dobu hlubokou depresí, rozhodli jsme se včera oba spáchat sebevraždu. Je to zvláštní, ale jakmile se zabila, začal jsem se cítit mnohem líp. Tak jsem si řekl: „Kašlu na to… Zatnu zuby a nějak to vydržím!”

Lidojedi překopávají pole a pořád nacházejí další a další kosti. Když to takhle jde už přes pět hodin, jejich náčelník se rozčílí: „Dejte mi do ruky toho pitomce, co nám říkal, že jsou tady masové hroby!”

Co je dobrá vůle? Skočit z dvanáctého patra a v šestém si to rozmyslet.

Jak okomentoval tragické vlakové neštěstí Wabi Daněk? Kosa na kolejích.

Při pohřbu říká kondolující vdově: „Ale váš manžel vypadá v rakvi dobře.” „To je tím, že už tři dny nepije.”

Chlap nese na hřbitov basu lahváčů a rybářskou stoličku. Dojde k hrobu, rozloží stoličku, sedne a začne cucat jedno pivo za druhým. Po nějaké době do sebe nasouká všechny lahváče, sbalí stoličku, podívá se na hrob a říká: „No vidíš, Marie, že to šlo i bez keců…”

Policista zastaví muže, který nese na zádech jiného muže s nožem v zádech. „To víte, já jsem z pohřebního ústavu a teď koncem roku honíme plán, jak se dá!”

Vzlyká stařenka nad vyrabovaným hrobem: „Kdyby chudák neměl zlaté srdce, nikdy by si ho ti chuligáni nevšimli!”