„Pepíčku, můžeš mi půjčit na chvíli ten tvůj herbář?” „Nemůžu, strejdo, teta říkala, že jsi vegetarián. Ty bys mi ho snědl.”

Děti vymýšleli věty se slovesem taví. Jirka: „Můj dědeček taví sýr.” Jindra: „Můj strýček taví olovo.” Pepík: „Já mám babičku a ta ví starou belu.”

Čte babička Pepíčkovi pohádku. Jakmile ji dočte, ptá se: „Co se ti nejvíce na této pohádce líbilo? „Že skončila!”

Děda spí a chrápe. Malá Anička mu kroutí knoflíkem u košile. Přijde babička a ptá se: „Co to děláš, Aničko?” „Ale, snažím se naladit jinou stanici.”

Tatínek čte pohádku: „Drak byl poražen. Měl sice sedm hlav, ale ani s jedním jazykem neuměl sekat tak jako princezna.”

„Mami,” zajímá se malý Němec. „Ten, kdo vyváží popelnice, je popelář?” „Ano, Helmutku.” „A mami, tatínek je popelář?” „Ne, tatínek dělá manažera u Trabantu.”

Dva trosečníci se procházejí po ostrově a najednou docela blízko vybuchne v moři atomová bomba a na obloze začne vyrůstat typický hřib. „Hurá!” jásají oba. „Civilizace je blízko!”

Stojí auto bez cedulky na místě pro invalidy, jde okolo policajt a zlobí se na řidiče: „Nevidíte toho panáčka?!” „No a?” namítne chlap. „Sedí na záchodě… a já nutně potřeboval na velkou!”

Baví se dva cestující ve vlaku a jeden se ptá toho druhého: „K čemu s sebou taháš na dovolenou ten tlustý ruský slovník?” „Jedeme přeci do Karlových Varů, tak abych se tam alespoň nějak domluvil!”

V poušti si stěžuje jeden vyprahlý poutník druhému: „Před dvěma dny jsem narazil na vodu. Umyl jsem si ruce a na pití mi nezbyla ani kapka!”