„Tati, pojď mi pomoct vypočítat domácí úkol,” prosí Pepíček. „Nejdřív přemýšlej sám,” odbyde ho tatínek. „Ale já už jsem přemýšlel!” „A na co jsi přišel?” „Že poprosím tebe…”

Pepíček se ptá staršího bráchy: „Hele, můžu sníst vteřinové lepidlo?” „Tak jo, ale neříkej to rodičům.”

„Pepíčku, nezlob mě nebo se neznám…” vyhrožuje synovi otec. „Do Prčic, jak se jmenuju?!”

Maminka si prohlíží kresby svého syna, na kterých jsou samé staré hrady a zříceniny. Vezme do ruky jednu z kreseb a ptá se: „Co je tohle?” „To je přece naše třídní!” ozve se syn.

„Děti jsou nevděčné,” stěžoval si nešťastný otec. „Dal jsem syna vystudovat na lékaře a víte, jak se mi teď odvděčil?” „???” „Zakázal mi pít, a dokonce i kouřit!”

Ptá se malá dcera tatínka: „Bila tě, tatínku, někdy tvoje maminka?” Tatínek otráveně odpovídá: „Moje ne, ale tvoje ano!”

Je Pepíček ve škole a paní učitelka se ho ptá, co je to svatební košile. Pepíček se na ni tak zadívá a řekne: „Paní učitelko, vaše starosti bych chtěl mít.”

Pepíček sedí ve škole a nic se mu nedaří. Pan učitel mu na konci hodiny řekne: „Běž, Pepíčku, a kup si kilo rozumu!” Pepíček na to: „A mám říct, že je to pro vás?”

Během rozhovoru matky s dcerou o mužích. „Milá dcero, já si v mládí psala deníček.” „To já už mám na počítači kartotéku!”

Dcera vypráví matce o svém chlapci: „Je to takový hodný kluk. Vždycky si vezme dvě, tři algeny, zapije jabčákem, zapálí si marijánku a pak celý večer vydrží koukat do stropu!”