Tlustá matrona se ve vlaku snaží projít úzkou chodbou přes pokuřujícího mladíka. Laskavě se ho zeptá: „Můžu?” Výrostek odsekne: „Nemůžete!” Baba se na něj natlačí, přitiskne ho ke stěně a pak rozhodným hlasem praví: „Mohu?!” Drzoun se zamračí: „Nemohete!”

Znáte tu novou afghánskoamerickou pohádku? Byli jednou dva malí chlapci, George a Usáma, a hráli si na schovávanou…

Malý chlapeček si vyskakuje na svalnatého puberťáka: „Drž hubu, nebo ti urazím hlavu!” „Tak teda dělej,” vysměje se mu starší hoch. A malý chlapeček s ďábelskou jiskrou v oku vykřikne: „Máš hlavu jako pomrdanej meloun!”

Pepíček: „Mami, představ si, že mám samé jedničky…” Máma: „Vážně?” Pepíček: „Né, jen si to představ.”

„Máničko, až vyrostu, vezmeš si mě za muže?” „Nevezmu, Hurvínku, ale vkus máš vynikající.”

„Tatínku, kam jdeme tak pozdě večer?” „Dělat dobré skutky. Na parkovišti stojí hodná unavená autíčka, ráda by si odpočinula, ale nikdo si nedá tu práci, aby je zul, aby se jim spinkalo přijemněji.”

Uspává Pepa dceru, ta vyjádří přání: „Tati, pošeptej mi to, co šeptáš večer mamince.” „Šušušu…” „Dneska NE, jsem hrozně utahaná!”

Maminka říká Pepíčkovi: „Tobě ta polévka nějak nejede…” Pepíček odvětí: „Hlavně že mi jede to nové autíčko na dálkové ovládání.”

Matka: „Karle, ty uličníku, už jsi zase sahal na dveře od obýváku špinavýma rukama!” Syn Karel: „Kdepak, to jsem určitě nebyl já. Já vždycky otvírám a zavírám nohou.”

Babička jde s vnoučaty na procházku a u rybníka uvidí čápa. „Děti,” povídá babička, „tento pták se jmenuje čáp a on vás přinesl mamince a tatínkovi.” Pětiletý chlapeček se otočí na svou sestřičku a zašeptá: „Řekneme jí to, nebo ji necháme žít v nevědomosti?”