Přijde malý Pepíček domů a tatínek se ho ptá: „Tak, Pepíčku, co bylo ve škole?” „Čtyři jedničky a jedna pětka.” „Opravdu?” Tatínek otevře žákovskou knížku a tam je napsáno: „11.11. Matematika 5!”

„Synku, tady máš stříbrnou lžičku, dej si ji do čaje, stříbro zabíjí mikroby.” „A co, to mám jako pít čaj se zdechlými mikroby?”

Mezi dětmi: „Poslyš, ty máš opravdu dva táty a jednu mámu?” „Jasně.” „To musel být ale grupáč!”

„Ten pitomej fyzikář mě nechal propadnout!” stěžuje si po příchodu ze školy Diana. „A nestalo se ti nic?” zděsí se starostlivá matka. „Čím jsi vůbec propadla?”

Dítě, kterému zimní šálu uvazuje otec, umí obvykle zadržet dech na pět až šest hodin.

U Sojáků se narodil další syn. „Je to kluk jako buk!” pochvaluje si otec. Vašík to slyší a pak sděluje kamarádům: „Mám novýho brášku, ale prej je to pěkný dřevo!”

Matka podá Petrovi dvacku: „Skoč koupit dětskou krupičku.” „To nebude nutné,” opáčí Petr. „Už jsem ti přece říkal, že ji mám po celém těle…”

Matka prohlédne Martinovi vlasy a pak se přísně zeptá: „Kdy sis myl naposledy hlavu?” „V sobotu,” odvětí pohotově školák. „A že ji máš tak špinavou…” „… před osmi týdny.”

Ptá se Pepíček nápadníka své sestry: „Proč pořád chodíš za mou sestrou? Vždyť máš doma svoji šestnáctiletou…”

„Za takové vysvědčení se dává pár facek!” rozčiluje se otec. „Máš pravdu, tati, pojď, pan učitel bydlí hned tady za rohem!”