„Nešij sebou tak!” zlobí se matka na malého neposedu. „Jak sebou můžu šít – vždyť bych se ani neprotáhl jehlou!”

Baví se dvě matky a jedna říká druhé: „Tak si myslím, že se ta naše Jana má opravdu dobře. Nastoupila do jedné letecké společnosti jako letuška a už má za sebou celou řadu internacionálních letů.” „Jó,” povzdechne si druhá rodička, „naše Bára je taky pořád v luftě a už má …

„Pepíčku, vrátil jsi sousedovi ty vidle?” „Ano, vrátil.” „A co na to řekl?” „Ááá.”

„Pepíčku, proč nejíš? Tomu masu něco je?” „Ano, je strašně tvrdé, paní učitelko.” „To není možné! Hned ochutnám… Tenhle kousek je měkký!” Pepíček vysvětluje: „Vždyť jsem ho taky přežvykoval půl hodiny!”

Ptá se dcera své mámy: „Mami, v kolik hodin jsem se narodila?” „V jedenáct v noci.” „Doufám tedy, že jsem nikoho z vás nevzbudila.”

„Ty se učíš o Slunci?” vyzvídá na návštěvě u kamaráda Pavel. „Proč bych se měl učit o Slunci?” diví se kámoš. „Slyšel jsem, že sis koupil sluneční hodiny…”

Otec se ptá Jendy: „Kolik je dva krát dva?” Jenda říká: „Hm, to záleží na tom, jestli chceš koupit nebo prodat.”

Maminka okřikne hocha u stolu: „Proč tak patláš na ten ubrus, Pepíčku?!” Klučina říká: „Snažím se vytvořit mapu světa.”

„Táto, táto, náš synek řekl svoje první slovo!” „Jo? A co řekl?” „Nevím, pojď, kouknem se…” Synek: „Tttooo jjjeee aallleee kkuurrevvskááá zzziiimmmaaa!!!”

„Jestli sis toho ještě nevšiml, Pepíčku, jsme tady ve škole!” napomíná rošťáka, který dělá o hodině samé opičárny, pan učitel. „Já jsem si toho všiml,” povídá páťák, „ale vy asi ne, protože jinak byste s tím ksichtem neseděl tady, ale v kleci v zoo!”