Rodinka projíždí kolem lesního polomu po vichřici. Pepíček se ptá: „Maminko, tak tady ses učila řídit?”

„Jak to, že máš z dějepisu čtyřku?” zlobí se dědeček. „Já to měl vždycky za jedna!” „Ale, dědo, tenkrát byl dějepis o hodně kratší…”

Pepík zpozoruje, jak tatínek vezme při mytí nádobí do ruky talíř a povídá: „Ahoj, jak se máš?” „Ty mluvíš s talířem?!” zděsí se synek. „Kdepak,” uklidňuje ho táta, „to mi jen někdo volal na mobil.”

„Pepíčku, pan učitel si stěžoval, že ho nezdravíš!” „A proč, mami, vždyť jsou prázdniny!”

Babička v kuchyni říká vnučce: „Za mého mládí ta hudba byla melodičtější!” „Babi, ale to je šlehač…”

Potká starší paní na ulici plačícího chlapečka. „Co se ti stalo?” ptá se ho. „Já jsem se ztratíííl.” „No to nic,” chlácholí ho. „A svoji adresu znáš?” „Znám. Franta zavináč seznam tečka cézet.”

Přijde chudý otec domů a praví matce s dvěma syny: „Rodino, začněte se učit plavat – přestěhujeme se do zámoří!”

„Babička říkala, že toho máme spolu hodně společného,” chlubí se po návratu z prázdnin Anička. „Taky prý za mlada měla ráda Rihannu… a pak ještě nějakého Vinnetoua, ale nevím o tom, že by kdy spolu zpívali…”

Babička uklidňuje svou dceru: „Neboj, děti jsou v pořádku.” „Neříkej, že táta uklidil??”

„Nešij sebou tak!” zlobí se matka na malého neposedu. „Jak sebou můžu šít – vždyť bych se ani neprotáhl jehlou!”