„Maminko, pamatuješ si dobře tváře?” „Ano.” „To je dobře, právě jsem rozbil zrcadlo na tvém toaletním stolku.”

„Mami, barometr klesl!” volá Pepíček, který si hraje na balkóně. „A hodně?” „Ano, až na ulici.”

Pepíček dostane od tatínka výprask, ten mu říká: „Víš, že mě to bolí víc než tebe?” „Možná, ale na jiném místě!”

Pepíček odchází z oslavy narozenin kamaráda, jeho matka ho přemlouvá: „Vezmi si ještě buchtu na cestu.” „Díky, jsem už plný.” „Tak aspoň jablko do kapsy.” „Ty už jsou také plné!”

„Maminko, proč nesmím škrtit kamaráda?” „Budou tě bolet ručičky.”

Otec říká Aničce, která mu svérázně pomáhá: „Co to děláš, takhle se přece nemaluje… Budeš tam mít kocoury.” „No právě,” odvětí Anička, „já moc, moc chci kocoura.”

Babička si užívá bahenní koupel. Přijde k ní Janička a říká: „Babi, jak dlouho jsi se nemyla?”

Paní Nováková jde dělat zkoušky, dá si na kuráž štamprdle a synovi pusu na rozloučenou. Ten se ozve: „Mami, ty voníš úplně stejně jako ta voda, co si táta dává po holení!”

Novákovi si objednali stěhováky, aby jim nastěhovali do bytu piáno. A jak už to bývá, malé ratolesti nemohly zůstat nečinně sedět a neustále se kolem stěhováků motaly. Když stěhováci nesli objemný nástroj do schodů, najednou se před nimy objeví Kryštůfek a začne něco nesrozumitelného hulákat. Paní Nováková zbledne: „Proboha, nechoď …

Mladší bráška ruší Jendu od jídla. „Počkej, Jenda dojí!” napomene ho matka. „Ale vždyť on nedojí…”