Pepíček se vrátí ze školy a maminky se ho ptá: „Líbilo se ti poprvé ve škole?” „Ano.” „Zkoušelo se?” „Ano.” „A přihlásil ses?” „Ano.” „Vyvolala tě paní učitelka?” „Ano.” „A věděl jsi?” „Ano.” „A na co se ptala?” „Kdo si prdnul?”

„Sejdeme se zítra v osm na poli,” oznamuje na konci schůzky Rychlým šípům Mirek Dušín. „A můžem se spolehnout?” zajímá se Rychlonožka. „To víte, že ano, plantážníci!” rozesměje se Mirek. „Z pole se hnout můžete, jen dávejte pozor, abych vás našel.”

Poučuje pan Novák syna: „Budeš studovat, abys byl chytrý.” „Ale tati, proč nemůžu být jako ty?”

Pepíček přijde domů a říká mamince: „Mami, děti mi nadávají, že mám velkou hlavu.” „Ale nemáš, Pepíčku, a teď vem čepici a dones ze sklepa brambory.”

„Tedy, Radko, ten Štěpán ale vyrostl. Už mutuje?” „Ani nevím, ale nanejvýš tak s nějakou služebnou.”

Křičí malá Andulka na maminku: „Mami! Našla jsem svého otce!” „Kolikrát ti mám říkat, že nemáš hrabat v zahradě!”

Říká táta synovi: „To když jsem já chodil do školy, tak jsem nikdy pětku ani neviděl.” „Tak to já ti jich hned několik přinesu ukázat…”

Pepíček přijde do školy bez pomůcek a učitel mu to vytýká: „Co by to bylo za vojáka, kdyby chodil beze zbraně?” „Prosím, generál!”

Víte, proč Pepíček ve fyzice leží se zakloněnou hlavou? Snaží se vnímat probíranou látku z jiného úhlu pohledu.

Otec se pokouší zavěsit na zeď obraz. Obraz spadne, sklo se rozbije, vše je v troskách. Ozve se syn: „Mami, prosím tě, vysvětli mi, proč říkají tatínkovi praktický lékař?”