Na poušti se potkali dva k smrti vysílení turisté. „Fata morgána,” vzdychl nahlas první. „Fata morgána,” vzdychl i ten druhý a oba pokojně zemřeli.

Muž křičí na ulici za rozjíždějícím se vozem: „Pane, ale to je moje auto!” „Já vím, chcete se s ním ještě naposledy rozloučit?”

Paní Černá se v autobuse sehne pro jízdenku a nemůže se narovnat. „To bude houser, paničko!” popadá se za břicho vysmátý stařec za ní. „Vy drzoune, neříkejte mi paničko!” oboří se na něj paní Černá. „A vůbec – jsem ženská, tak to může být jedině husa!”

Na potápějící se loď se znovu vyškrábe půvabná dívka. „Co blázníte?” řve na ni rozčilený kapitán. „Zpátky!” „A nepůjdu!” trucuje dívka. „Prosím vás, co je tohle za nápady?” „A nepůjdu! Sotva jsem skočila do vody, už mě začal jeden z vašich mužů obtěžovat!”

Malá Verunka je s maminkou na procházce v horách a najednou vykřikne: „Mami, mami – podívej, sněžný muž!” „Ale kdepak, Verunko,” uklidňuje ji matka, „to je jen zasněžený bezdomovec.”

Vykračuje si jeden pán po palubě v ženské sukni, v botách s vysokým kramflíčkem, sněhobílé blůzičce s fižím a s kabelčičkou. „Ty ses snad zbláznil!” chytne ho za ruku přítel. „Co je s tebou? Na co ta maškaráda? Stěží jsem tě v tom poznal …” „Hlupáku,” šeptne mu přestrojený muž, …

V hotelové koupelně: „Čím se to natíráš?” „To je Dove.” „Takže krém?” „Ne, asi holub!”

Věž: „Přepněte na autopilota.” Pilot: „To nejde, ještě nejsme na zemi…”

Pan Vodička netrpělivě přešlapuje v prosklené letištní hale a při pohledu na zasněžené letiště venku instinktivně drkotá zuby: „Nevím, nevím, jestli v tomhle nečase letět…”

Plavou dva napříč Lipenskou přehradou, když tu jednoho asi tak dvacet metrů od protilehlého břehu chytne křeč: „Ty, já už ten zbytek ke břehu nedoplavu.” „Nevadí, tak se otočíme a poplaveme zpátky!”