Pepíček se vrátí pozdě domů a maminka se ho přísně zeptá: „Kde jsi byl?” „Hráli jsme s Lojzíkem fotbal.” „Cože? Vždyť Lojzík nemá ručičky ani nožičky!” „Já vím, on byl taky balón.”

„Maminko, proč nemám mezi nožičkama to co Jeníček?” ptá se malá Alenka maminky, která navečer koupe obě své děti ve vaně. A maminka klidně odpoví: „Trpělivost, Alenko, trpělivost.”

„Mami, budu mít miminko!” „Zaplať pánbůh, alespoň se přestaneš po nocích tahat s chlapama!”

Ptá se otec dcery: „Co děláš, Evičko?” „Skáču panáka!” „Výborně, jak já nějakého vidím, také po něm hned skočím!”

Pepíček se ptá: „Tatínku, má srdíčko nožičky?” „Samozřejmě, že nemá,” odpoví tatínek, „jak jsi na to přišel?” Pepíček říká: „Já jsem včera slyšel, jak říkáš: Srdíčko, roztáhni nožičky.”

„Tati, co je to mezinárodní jazyk?” „Esperanto.” „A v jaké zemi se s ním mluví?” „V žádné, synku!”

„Janičko, čáp ti přinesl bratříčka!” „A kde je?” „V posteli!” „To se musím podívat, čápa v posteli jsem ještě neviděla!”

Jde Pepíček do obchodu a má koupit vepřové, kuřecí a hovězí maso. Přijde domů a maminka se ptá, kde má nakup. Pepíček odpoví: „Přece venku, mami – chtělas přece prase, slepici a krávu.”

Paní učitelka: „Pepíčku, vyjmenuj mi všechny druhy masa.” Pepíček: „Telecí, kuřecí, hovězí…” „Počkej, na jedno jsi zapomněl, já ti napovím: sko… sko… sko…” „Z kočky!”

Říká Pepíček: „Tatínek se těší na ty bitky v sobotu, až budou dávat Sedm statečných, ale já se vůbec netěším na tu bitku v pátek za těch mých 7 nedostatečných!”