„No vidíš, Pepíčku, že to jde, když chceš.” chválí babička vnuka za vysvědčení. „Co já bych ti za to dala? Chceš papírovou padesátikorunu, nebo radši tu krásnou kovovou?” „Dej mi tu kovovou a zabal mi ji do té papírové, abych ji náhodou neztratil.”

„Mami, dneska si beru do školy košili s krátkým nebo dlouhým rukávem?” „Proč se ptáš?” „Abych si nemyl ruce zbytečně vysoko!”

Dítě se začíná smát ve věku čtyř týdnů. Do té doby vás vidí moc rozmazaně.

„Došly mi peníze,” vzlyká si Pavel. „Ty se ale máš,” odvětí Petr. „Jak jako?” „No že ti někdo poslal peníze…”

Baví se tři caparti, kdo má statečnějšího tatínka: „Na mého tatínka spadlo prkno a tatínek řekl jenom JAAAU!” „To nic není – na mého tatínka spadla cihla a on řekl jenom AU!” „To nic není. Na mého tatínka spadnul celý barák a ani necekl!”

Dopis z prázdninového tábora: „Milí rodičové. Mám se dobře, často sportujeme. Včera jsme měli závody v boxu. Kartáček na zuby, pastu a další nepotřebné předměty posílám v balíku domů. Váš Pepíček.”

Jde muž okolo pískoviště, tam sedí děvčátko a pláče. „Proč pláčeš, děvčátko?” „Jdi pryč!” „A co rukou po zadečku?” „A co lopatkou po držce?”

Jenda vypráví doma o své nové učitelce: „Je hezká, chytrá a zbožná…” „Proč zbožná?” diví se otec. „Vždycky když odpovím, zvolá Bože!”

Jde maminka do parku s malým chlapečkem v kočárku a chlapeček říká: „Do pldele, to to dlncá, do pldele, to to dlncá.” Kolem jde chlap a říká: „No paní, vy máte ale pěkně nevychované děťátko. Ani zuby to nemá a už to nadává.” A chlapec řekne: „Jo, a myslíš, že …

Ptá se paní učitelka při hodině matematiky: „Když rozřízneme bramboru, dostaneme…?” „Dvě poloviny,” odpoví Maruška. „A když rozřízneme ty dvě poloviny?” „Čtyři čtvrtiny,” na to Maruška. „A když rozřízneme ještě ty čtvrtiny, dostaneme co?” „Prosím, bramborový salát!” hlásí se Pepíček.