„Všiml jsem si, že pořád říkáš: A co,” upozorňuje kamaráda Radim. „A co?”

„Pepíčku,” domlouvá pán synovi, „měl by ses více učit. Neříkám, že musíš být premiantem, ale trošku bys měl přidat. Už mě nebaví chodit na třídní schůzky pod vymyšleným jménem.”

„Tati, kup mi kolo.” „Nemám peníze.” „Tak prodej mámu.” „Cože?” „No co, mě už nekojí, tobě už nestojí a pro souseda ji živit nebudeme!”

Sedí malá holčička na pískovišti, něco cucá a hlasitě mlaská. Kolemjdoucí se ptá: „Holčičko, copak to cucáš?” „Něvím. Šamo to pšiležlo…”

„Jo, kdyby mě moje dcera poslouchala tak jako walkmana!” povzdechla si matka puberťačky.

Honzík se svým starším bratrem rozbili vázu. „Kdo to poví mámě?” ptá se starší bratr mladšího. „Ty. Znáš ji dýl než já.”

Přijde Honza domů a říká svému psovi: „Azore, teď se připrav na velký fofr! Já řeknu našim, žes mi sežral vysvědčení.”

Blondýnka oznamuje prodavači v oděvech: „Chtěla bych přesně takovýhle svetr, ale růžový s modrými puntíky, s krátkými rukávy a pletený…”

„Tatínku, řekni mi nějakou pohádku.” „Máš pravdu, dceruško, než se vrátí maminka, měl bych trošku zatrénovat.”

U vchodu do domu stojí malý Pepíček a snaží se dosáhnout na zvonek. Jde kolem paní učitelka. „Pepíčku, počkej, já ti pomohu,” a zazvoní. Pepíček vykřikne: „Honem, paní učitelko, honem utíkejte, nebo nás chytí domovnice!”