Přijde Pepíček ze školy domů a na stole lístek, že má odvést krávu k sousedovic bejkovi. U sousedů je doma jen Evička, tak odvedou krávu k bejkovi, sednou a čekají, až se býk vydovádí. Po chvíli Pepíček obejme Evičku a říká: „Že jim to ale jde, viď, Evičko?” „No, jde …

Táta vykládá synovi: „To je dneska svět! Kdo to viděl, aby si mladý muž jako ty hledal dívku přes internet?!” „To je divné?” zeptá se syn. „A jak sis našel mámu ty?” „Já ji poctivě vyhrál v kartách!”

„Dědečku, vyprávěj mi své zážitky z války!” „Chlapče, to byla opravdová hrůza. Ani se mi o tom nechce mluvit. Ráno jsme tam byli já, četa, které jsem velel, a asi stovka partyzánů. Celý den se střílelo a střílelo a večer jsme byli naživu jen já a moje četa. Druhý den …

Vrátí se dcera domů z tábora, lehne si na postel a povzdechne si: „Konečně u sebe.” Slyší to její otec a naštvaně říká: „Jak u sebe? Snad u nás, ne?” A dcera odpoví: „Ale nohy…”

„Víš, co jsem ti říkala, ty sáňky budeš půjčovat i bratrovi!” „Vždyť mu je půjčuju. Já je mám z kopce, on do kopce.”

Ptá se Mánička Pepíčka: „Věříš mi, že mě přinesl čáp?” A Pepíček: „Věřím, proč ne, já myslím, že je to individuální. O mně například maminka říká, že jsem vypadl tatínkovi z oka…”

Rozčiluje se máma na Pepíčka: „Co pořád děláš v té koupelně?!” „Myju si ruce,” odvětí Pepíček. „Ale to už říkáš přes hodinu!” namítá máma. „No, vždyť jsi říkala, že si je mám umýt!”

„Kam ses včera tak najednou vytratil, když jsme hráli schovku?” ptají se kamarádi Josífka. „Někdo řval, že hoří, tak jsem rychle běžel zavolat hasiče!”

Synek generála ukazuje tatínkovi, jak si hraje s vojáčky: „Podívej, tatínku, tady jsem postavil střed, tady levé a tady pravé křídlo.” Otec si všimne další skupiny vojáčků po straně: „A tohle je záloha?” „Ale ne, to mi jen pár bažantů opravuje chatu.”

„Mami, můžu jít s holkama odpoledne do lesa?” „No běž, ale pozor na kance.” „Neboj, mami, ty tam dneska nebudou, v televizi je fotbal!”