Matka: „Karle, ty uličníku, už jsi zase sahal na dveře od obýváku špinavýma rukama!” Syn Karel: „Kdepak, to jsem určitě nebyl já. Já vždycky otvírám a zavírám nohou.”

Babička jde s vnoučaty na procházku a u rybníka uvidí čápa. „Děti,” povídá babička, „tento pták se jmenuje čáp a on vás přinesl mamince a tatínkovi.” Pětiletý chlapeček se otočí na svou sestřičku a zašeptá: „Řekneme jí to, nebo ji necháme žít v nevědomosti?”

„Drž se tatínka, aby tě někdo neukradl,” nabádá synka v obchoďáku matka. „A co když někdo ukradne tatínka?”

„Mami, Pavlík jí noviny!” „To nic, to jsou včerejší!”

„Tak co, Pepíčku, jak se těšíš po prázdninách do školy?” ptá se dědeček na konci prázdnin. „No, asi jako ty na babičku, když se má vrátit z lázní.”

„Kašle na mě,” oznamuje babičce novinky ohledně své dívky Filípek. „Jen abys ten kašel od ní nechytil!”

„Tatínku, když jsi byl malý, chodils do školy?” „Samozřejmě, Pepíčku, a nikdy jsem nechyběl.” „Vidíš, mami – je zcela zbytečné ztrácet ve škole čas.”

Spejbl pošle Hurvínka pro troje noviny. Hurvínek se ptá: „Taťuldo, na co troje noviny? Vždyť jsme jen dva.” Taťulda odpoví: „Bude s náma číst Mánička.” Hurvínek zvolá: „Hurá!” a běží pro noviny. Cestou potká Máničku. „Kam jdeš, Hurvínku?” ptá se Mánička. „Jdu koupit noviny a mám koupit troje. Prý budeš …

„Asi jsem pustil do kalhot.” „Koho, nějakého mravence?”

Pán se ptá Pepíčka: „Jak se jmenuješ?” „Jako otec.” „A jak se jmenuje tvůj otec?” „Jako já.” „Jak se tedy jmenujete oba?” „Stejně!”