Děti na táboře přemlouvaly vedoucí, aby si s nimi zahrála karty. Když už to začínalo trvat moc dlouho a děti pořád ne a ne přestat, vedoucí konečně ustoupila a svolila. „Ale jen pod jednou podmínkou,” vyhradila si, „vedoucí musí vždycky vyhrát.” „No dobře,” připustil Jaroušek, „ale na oplátku si zase …

„Pane vedoucí, co když nám bude večer na táborák pršet?” „Zmoknou vám buřty.”

Jde děda po ulici a vidí, jak školáci vesele kouří a tak se jich ptá: „Chlapci, kolik vám je, že si tu vesele vykuřujete?” „Osmnáct.” „To by mohl říct kdokoliv!” „Omyl! Vy už ne, dědo!”

Pepíček: „Můj táta je fakt strašpytel!” Honzík: „Proč to?” Pepíček: „Pokaždé, když není mamka doma, spí u sousedky.”

Chlapeček si chvíli se zájmem prohlíží berušku a pak zklamaně povídá mamince: „Mami, proč to sluníčko nesvítí?”

Nedělní dopoledne, děti se dívají na pohádky na jedničce a babička na ně z kuchyně volá: „Nezapomeňte, že za deset minut už bude ta rejže!” „Neboj, babi, mi ti to hned přepnem.”

Otec kárá syna: „Zase máš z dějepisu pětku!” „To je kvůli Alexandru Velikému!” „Tak si koukej najít jiného kamaráda!”

„Babi, můžu dojít s košem?” „Ty bys, Filípku, pořád někam cestoval…”

„Dneska jsme ve škole kreslili naši paní učitelku,” říká Franta bráchovi. „A jak to dopadlo?” „Báječně. Stačilo jí ubrat několik let a dostal jsem jedničku jako vyšitou!”

Pepíček dorostl do školního věku, a tak ho poslední srpnový den maminka doslova zahrnula spoustou příjemných vyhlídek a informací o škole, aby ho nějak pozitivně naladila. Říkala mu, kolik potká nových kamarádů, nakoupila nové oblečení, vyprávěla, jak šla ona poprvé do školy a tak dál. Přišel první den, Pepíček se …