Mladší bráška ruší Jendu od jídla. „Počkej, Jenda dojí!” napomene ho matka. „Ale vždyť on nedojí…”

Paní učitelka se na něco ptá dětí. Hlásí se Pepíček. Učitelku to zarazí a hned ho vyvolá. Pepíček říká: „Paní učitelko, mohla byste tu otázku zopakovat?” „Takže…” Pepíček jí ještě skočí do řeči: „A nejlíp tak tisíckrát, aby to vyšlo až do zazvonění!”

Rodinka projíždí kolem lesního polomu po vichřici. Pepíček se ptá: „Maminko, tak tady ses učila řídit?”

„Jak to, že máš z dějepisu čtyřku?” zlobí se dědeček. „Já to měl vždycky za jedna!” „Ale, dědo, tenkrát byl dějepis o hodně kratší…”

Pepík zpozoruje, jak tatínek vezme při mytí nádobí do ruky talíř a povídá: „Ahoj, jak se máš?” „Ty mluvíš s talířem?!” zděsí se synek. „Kdepak,” uklidňuje ho táta, „to mi jen někdo volal na mobil.”

„Pepíčku, pan učitel si stěžoval, že ho nezdravíš!” „A proč, mami, vždyť jsou prázdniny!”

Babička v kuchyni říká vnučce: „Za mého mládí ta hudba byla melodičtější!” „Babi, ale to je šlehač…”

Potká starší paní na ulici plačícího chlapečka. „Co se ti stalo?” ptá se ho. „Já jsem se ztratíííl.” „No to nic,” chlácholí ho. „A svoji adresu znáš?” „Znám. Franta zavináč seznam tečka cézet.”

Přijde chudý otec domů a praví matce s dvěma syny: „Rodino, začněte se učit plavat – přestěhujeme se do zámoří!”

„Babička říkala, že toho máme spolu hodně společného,” chlubí se po návratu z prázdnin Anička. „Taky prý za mlada měla ráda Rihannu… a pak ještě nějakého Vinnetoua, ale nevím o tom, že by kdy spolu zpívali…”