Drama. Všichni hlavní hrdinové jsou drasticky zavražděni. „Zabili je!” vykřikne vynervovaná paní Nováková. Malej Filípek Novák vystartuje zpoza dveří do obýváku a upřímně se raduje: „Juchůůů! Juchůůů! Zabili JE, už se ho ve škole nebudeme muset učit skloňovat!”

Rodiče nechali Pepíčka samotného doma a odjeli na dovolenou. Po návratu se ho ptají, zda mu nebyla dlouhá chvíle. „Ani ne. Našel jsem tvoje nahaté fotografie, hrál si na listonoše a házel je lidem do schránek!”

„Pepíčku, když byl tatínek na těch závodech, přivezl domů něco?” „Ano, popelník s nápisem HOTEL PANORAMA LIPNO.”

Ptá se jednou malý Pepíček právě příchozího tatínka: „Tatí, můžou mít děti děti?” „Ale to víš, Pepíčku, že ne.” Pepíček se vykloní z okna a volá: „Mařenko, jdi klidně domů, nic z toho nebude!”

Tři kluci se hádají, čí otec je rychlejší. „Můj otec je tak rychlý, že když vystřelí z luku, tak střelu chytí ještě, než zasáhne cíl.” „To můj otec je tak rychlý, že když zastřelí letící kachnu, chytí ji ještě dříve, než dopadne na zem.” „To nic není, můj otec je …

Pavel se vrátí ze školy a chlubí se: „Dneska jsem dostal postupku!” „Postupku?” diví se máma. „Ano, postupku,” přisvědčí Pavlík. „Jedničku z angličtiny, dvojku z diktátu, trojku z chemie, čtyrku z fyziky a pětku z matiky!”

Na autobusové zastávce zatahá chlapeček staršího pána za nohavici. „No copak je, hochu?” „Máte rád lízátka?” „I kdepak.” „Tak mi ho prosím podržte, potřebuju si zavázat tkaničku.”

„Tatínek pracuje v trafice a já mu tam pomáhám,” vypráví František, „čtu si tam časopisy.”

Malý Honzík šeptá tátovi do ucha: „Když mi dáš deset korun, povím ti, co říká mámě každé ráno jeden pán.” Znepokojený otec vytáhne minci a dá ji synovi. „Tak co říká?” „Dobré ráno, nesu vám poštu.”

„Moc šikovnej teda nejseš,” směje se sestra bráchovi. „Uplést náramek má být ruční, ne roční práce.”