Otec říká Aničce, která mu svérázně pomáhá: „Co to děláš, takhle se přece nemaluje… Budeš tam mít kocoury.” „No právě,” odvětí Anička, „já moc, moc chci kocoura.”

Babička si užívá bahenní koupel. Přijde k ní Janička a říká: „Babi, jak dlouho jsi se nemyla?”

Paní Nováková jde dělat zkoušky, dá si na kuráž štamprdle a synovi pusu na rozloučenou. Ten se ozve: „Mami, ty voníš úplně stejně jako ta voda, co si táta dává po holení!”

Novákovi si objednali stěhováky, aby jim nastěhovali do bytu piáno. A jak už to bývá, malé ratolesti nemohly zůstat nečinně sedět a neustále se kolem stěhováků motaly. Když stěhováci nesli objemný nástroj do schodů, najednou se před nimy objeví Kryštůfek a začne něco nesrozumitelného hulákat. Paní Nováková zbledne: „Proboha, nechoď …

Mladší bráška ruší Jendu od jídla. „Počkej, Jenda dojí!” napomene ho matka. „Ale vždyť on nedojí…”

Paní učitelka se na něco ptá dětí. Hlásí se Pepíček. Učitelku to zarazí a hned ho vyvolá. Pepíček říká: „Paní učitelko, mohla byste tu otázku zopakovat?” „Takže…” Pepíček jí ještě skočí do řeči: „A nejlíp tak tisíckrát, aby to vyšlo až do zazvonění!”

Rodinka projíždí kolem lesního polomu po vichřici. Pepíček se ptá: „Maminko, tak tady ses učila řídit?”

„Jak to, že máš z dějepisu čtyřku?” zlobí se dědeček. „Já to měl vždycky za jedna!” „Ale, dědo, tenkrát byl dějepis o hodně kratší…”

Pepík zpozoruje, jak tatínek vezme při mytí nádobí do ruky talíř a povídá: „Ahoj, jak se máš?” „Ty mluvíš s talířem?!” zděsí se synek. „Kdepak,” uklidňuje ho táta, „to mi jen někdo volal na mobil.”

„Pepíčku, pan učitel si stěžoval, že ho nezdravíš!” „A proč, mami, vždyť jsou prázdniny!”