„Tati! Tati! Máma je moc šikovná!” haleká na dvorku malá Kristýna. Tatínek se vykloní z okna: „Proč myslíš, Kristýnko?” „Vyjela z garáže bez otevření vrat!”

Pavel přinese domů třídní důtku a tatínek, mimochodem policajt, se ho ptá: „Co jsi provedl?” „Vystřelil jsem si z našeho třídního učitele,” přiznává harant. Policajt si oddechne: „Díky Bohu, že zůstalo jen u důtky. Co kdybys, ty pitomče, někoho trefil?!”

„Synáčku, proč pláčeš? Chtěls lodičku? Dostals lodičku. Co bys ještě chtěl?” „Moře!”

„Pamatuj si, Pepíčku, chytrý člověk má vždy pochybnosti, jen hlupák nepochybuje.” „Tati, a jsi si tím jistý?” „Stoprocentně!”

„Tetičko, ty nedovedeš sama jíst?” „Proč myslíš, Venoušku? To víš, že dovedu.” „No, když jsi včera přijela, tatínek říkal, že budeme zase muset tu starou škatuli čtrnáct dní krmit!”

„Pane vedoucí, co se to s vámi děje?” „Vezmi si taky lysohlávku a uvidíš.”

Víte, co dělá šestiletá holčička v devátém měsíci? Jde do školy, protože je září.

„Tatínku mně se zdálo, žes mi dal malinkou panenku.” „Dobře, holčičko, jestli se budeš dobře chovat, tak se ti určitě bude zdát, že jsem ti dal i velkou panenku.”

Ptá se Pepíček otce: „Tati, je to pravda, že Edison vymyslel první mluvící přístroj?” „Ne, ne, první vymyslel pánbůh, ale ten Edisonův byl první, který se dal i vypnout.”

„Můj děda věděl přesně, kdy umře!” „Nepovídej, byl to jasnovidec?” „Ne, soudce mu to řekl…”