„Mami, ta zebra má mor!” vykřikne před výběhem v zoologické zahradě klučina. „Ale nemá,” uklidňuje ho maminka, „jak jsi na to vůbec přišel?” „Ve škole jsme se učili, že se mor projevuje černými skvrnami na těle.”

„Podívej na támhletoho pána, jak je čistotnej,” ukazuje Petříkovi na ulici babička. „Vytírá chodník.” „Ale babi,” rozesměje se vnouček, „to je jen náš slepej soused. Zase si vzal místo bílé hůlky mop!”

„Jestli od teďka ani jednou nepromluvíš, dostaneš ode mě tisícovku. Bereš?” „J… o!”

Pepíček se ptá tatínka, proč čápi odlétají na zimu do Afriky. Tatínek odpoví: „No víš, Pepíčku, oni v Africe taky potřebují děti.”

„Tati, a kde se vzali lidé?” „Od Adama a Evy.” „Ale učitel nám říkal, že jsme vznikli z opic…” „Copak je vyloučené, aby se tak jmenovaly opice?”

Malý Pepíček klepe u známých: „Ahoj teto, maminka mě k tobě posílá pro kostkový cukr.” Za chvíli přijde teta s cukřenkou: „Bude stačit takhle?” „Jasně, teto, to ani cestou domů nestačím sníst…”

Vedoucí dětského tábora načapá ve stanu objímající se dvojici. „Říkal jsem, abyste SI zbalili,” zlobí se na ně, „ne, abyste SE zbalili!”

„Chlapče, čím bys chtěl být?” „Jako táta!” „A co je táta?” „Starý sviňák!”

Rozhovor dvou puberťáků: „Ahoj Honzo, co tady děláš?” „Odpočívám.” „A děláš to dlouho?” „Jo.” „Tak já tě vystřídám…”

„Nebuďte smutní, že dneska bude jen polojasno,” konejší výletníky Kendy, „co by za to daly děti v Černobylu!”